Zdravá konkurence mezi obchodníky? Tak to nyní na pokles cen potravin můžeme zapomenout
Na Slovensku od začátku tohoto týdne zavedly největší obchodní řetězce cenové stropy na vybrané potraviny. V dubnu ke stejnému kroku přistoupí obchody ve Francii. Cíl je zřejmý. Zkrotit divokou inflaci a zároveň ulehčit peněženkám obyčejných lidí, které trpí vysokými cenami jídla. V České republice k takovému opatření (zatím) nedojde. Ministr zemědělství Zdeněk Nekula totiž předpokládá, že i u nás dojde k poklesu cen. Ale stane se tak skrze zdravou konkurenci mezi obchodníky a nějaké direktivní nařízení nebude potřeba. Obávám se, že pan ministr ani my se však nějakého viditelného zlevnění v nejbližší době nedočkáme. K poklesu cen sice zřejmě dojde, ale až mnohem později a z úplně jiných příčin.
Na úvod dovolte trochu čísel. Statistika je sice nudná, ale zde opravdu potřebná. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) ceny potravin v České republice v únoru meziročně stouply o 23,9 procenta, v lednu to bylo dokonce o 24,8 procenta. Stejně drtivá byla i statistika cen zemědělských výrobců, tedy těch, kteří chovají prasata, krávy a drůbež nebo pěstují zeleninu. Právě tito lidé a firmy pak své produkty dodávají do obchodů.
Statistici spočítali, že právě tito pěstitelé a prvovýrobci v únoru zvýšili ceny své produkce meziročně o 22 procent, přičemž samotná zelenina zdražila o 44, vejce o 85, mléko o 33 a vepřové maso o 55 procent. Tyto ceny se v minulých dnech propisovaly do cen v supermarketech a lze očekávat, že se do nich ještě nějakou dobu propisovat budou. Jinými slovy: ze strany farmářů impuls k poklesu cen zcela jistě nyní nepřijde.
Druhým článkem řetězce jsou obchodníci, kteří zboží od výrobců a farmářů nakupují a po započítání nákladů na dopravu, skladování, mzdy a tak dále ho s marží prodávají konečnému zákazníkovi. Samozřejmě i oni chtějí vydělávat a tvořit zisk. Takže ani u nich není příliš dobré očekávat nějaký zásadní posun v uvažování. Od pusy si sami dobrovolně odtrhávat nebudou.
Současná situace je složitější o to více, že v posledním roce brutálně podražily energie, doprava a další náklady, které musí výrobci, ale i obchodníci promítnout do svých cen. Nyní jde o to, že pod rouškou této situace, kterou každý zná, může docházet a zřejmě i dochází k navyšování cen většímu, než by vyplývalo ze statistik. Je velice obtížné zjistit, kdo má větší máslo na hlavě, protože obě části prodejního řetězce nechtějí zcela odkrýt karty a hledají viníky všude kolem, jen ne u sebe.
O tom, že prostor ke snížení cen tu je, svědčí četné slevové akce v obchodech. I po odečtení slevy obchodník stále na prodaném zboží vydělává. Nebo si snad myslíte, že by prodával něco za cenu, na které by primárně tratil? I přes slevu mu zůstane zisk, byť menší. Tendenci nadhodnotit své náklady a výrobní ceny samozřejmě mají i farmáři či pěstitelé. O to pak lépe vypadá i poskytnutá sleva. Nejprve ceny vyšponujeme a pak ukážeme, jak jsme hodní a o kolik jsme s cenami šli dolů. Osvědčená taktika nejen v potravinářství.
Česká republika stojí před Sophiinou volbou. Buďto zavést nesystémové a populistické opatření, jako je cenový strop na potraviny, anebo nad současnými cenami přivřít obě oči a akceptovat je. Zavedení cenových stropů je socialistický krok, který by se nám dříve či později vymstil. Na druhou stranu spoléhat na působení tržních sil a konkurenci, která přiměje obchodníky k soutěži a snížení cen, je také velice krátkozraké. Jediným možným řešením je zásah ze strany kupujících, a to prostřednictvím omezení spotřeby u vybraných položek zboží. Obchodníci i výrobci pak uvidí, jakou cenu jsou zákazníci schopni a ochotni akceptovat.
Fenoménem posledních týdnů je i šíleně drahá zelenina. Rajčata, papriky, okurky a tak dále. Vše se nyní dováží z jihu. Nicméně je tady jaro a brzy začnou dodávat svoji produkci i místní farmáři. Uvidíme, na kolik se svezou na růstu cen i oni. Nicméně u ovoce či zeleniny mají Češi faktickou a trvalejší možnost s cenami bojovat, a to tím, že se ti, kteří mohou a mají k tomu podmínky, vrátí k zahrádkaření a začnou si část své spotřeby pěstovat nebo shánět sami. Druhým krokem by měla být úprava jídelníčku, která bere v potaz současnou cenovou hladinu. Jedině tak lze do systému vyslat impuls, že něco není v pořádku. Pan ministr Zdeněk Nekula může doufat v působení tržních sil, které povedou ke snížení cen. V současné době však tyto síly hluboce spí a nejspíš budou nějakou dobu v této činnosti ještě pokračovat…
