Stávka učitelů vysokých škol: Berou 32 tisíc a dochází jim trpělivost
Dnes, na Světový den učitelů, se v sedmi českých městech koná protest a stávka vysokoškolských pedagogů kvůli nízkým platům. Učitelům základních a středních škol v posledních letech rostly mzdy výrazně, na univerzity jako by se zapomnělo. Chudé jsou především humanitní a společenskovědní obory, kde odborní asistenti berou jen lehce přes 30 tisíc.
Platové podmínky na vysokých školách jsou s výjimkou několika oborů dlouhodobě mizerné. Průměrný plat odborného asistenta byl na konci roku 2021 jen 37,5 tisíce korun, kdežto středoškolští učitelé už tehdy brali v průměru necelých 45 tisíc.
Průměr navíc zvedají „bohatší obory“, zejména technické, kde se platy vyučujících pohybují i nad 80 tisíc. Naopak třeba na pražské Filozofické fakultě UK je průměrný plat odborného asistenta jen 32 tisíc, přičemž průměrná mzda byla loni na konci roku 43 tisíc. Odborní asistenti tak musí spoléhat třeba na granty, které jsou ale nejisté, případně musí pracovat ještě mimo školu.
Proto dnes zvlášť humanitní fakulty, ale třeba i pražská Právnická fakulta, stávkují a hodlají v tom v budoucnu pokračovat, pokud se platy brzy nezvýší. Dnešní protestní akce s názvem Hodina pravdy upozorňuje třeba na to, že celkové výdaje na vysoké školství se v poměru k HDP už dlouho snižují. Ještě v roce 2010 dával český stát na provoz univerzit 0,59 % HDP, letos je to jen 0,45 %. Více dává na vysoké školy i Polsko, Litva a Estonsko.
Zbytečné obory?
Jak už zaznělo výše, platová bída se týká zejména humanitních oborů, které někdy schytávají nálepky jako „zbytečné“ nebo „bez uplatnění.“ Připravují však i řadu nepostradatelných profesí – překladatele, sociální pracovníky, psychology a podobně. Nakonec třeba sociologové představují absolutně nezbytné odborné zázemí pro rozhodování státu – bez kvalitních dat nebude funkční důchodová reforma.
Neplatí ani mýtus o tom, že humanitní obory produkují zástupy lidí bez práce. Míra nezaměstnanosti je u absolventů těchto oborů nižší než třeba u zemědělských a přírodovědných fakult, které by asi těžko někdo označil za zbytečné. Dle dat Střediska vzdělávací politiky z roku 2018 bylo nezaměstnaných jen 2,1 % humanitně vzdělaných vysokoškoláků. U ekonomů a právníků to bylo jen o desetiny procenta méně – konkrétně 1,7 a 1,5 %. Obecně je nezaměstnanost u vysokoškoláků nízká. Zkrátka pořád platí, že každý vysokoškolský titul je s ohledem na uplatnění lepší než žádný.
V poměru nákladů jsou tyto obory mnohdy nejúspornější. Na zmíněné Filozofické fakultě UK připadá na jednoho učitele 14,8 studenta. Například na Matematicko-fyzikální fakultě vychází 1 vyučující na 6 studentů. Rozpočty humanitních oborů i výpočty platů však snižuje i tzv. koeficient ekonomické náročnosti – tedy výpočet nákladů na výuku daného oboru. Ten určuje například částku, kterou studenti platí v případě prodloužení studia nad hrazenou dobu. U většiny humanitních oborů je tento koeficient na minimální úrovni 1,0.
Doktorandi za 10 tisíc
Podobně tristní je situace doktorandů. Studenti doktorských programů mají reálně dost podobné postavení jako zaměstnanci univerzit, běžně obstarávají výuku a výzkum v rozsahu plného úvazku. Přesto minimální doktorské stipendium činí 10 500 korun. Na většině fakult Univerzity Karlovy platí právě tato minimální hladina.
To v praxi znamená, že pro budoucnost české vědy pracují jen srdcaři, kteří si to mohou dovolit dělat téměř zadarmo. K plnému úvazku na VŠ buď ještě pracují jinde, nebo spoléhají na podporu rodiny. Ostatně z doktorandů se rekrutují i budoucí vysokoškolští učitelé. S takto nízkým stipendiem a vyhlídkou silně podprůměrné mzdy budou v akademické obci jen těžko zůstávat ty největší talenty a nadšenci.
Alespoň u doktorandů se blíží pozitivní změna – od roku 2024 má být jejich stipendium zafixované na 1,2násobku minimální mzdy, což by teď znamenalo 20 760 Kč. Tím se odměny českých doktorandů dostanou alespoň na úroveň těch slovenských. Nová výše odměn však platí jen pro nově nastupující studenty doktorských programů. Ti tak budou brát dvojnásobek toho, co jejich kolegové, kteří nastoupili třeba před půlrokem.
Často se říká, že každá koruna investovaná do vzdělávání se státu vrátí dvojnásobně. Potvrzuje se to třeba tím, že po růstu platů na základních a středních školách už teď přibývá lidí, kteří chtějí učit. Vysoké školy paradoxně zůstávají pozadu. Reakce vlády na protesty může ukázat, jestli je pro stát vzdělání skutečně priorita.
