Bohumil Pečinka : Tour Jindřicha Rajchla po Česku aneb Zrodil se nový Okamura?
Dva dny před ohlášenou demonstrací na Václavském náměstí přivítal Jindřicha Rajchla plný sál jeho příznivců na pražského Novotného lávce. Je to součást velkého Rajchlova tour po celé republice, které spojuje s budováním a propagací své politické strany PRO.
Rachlovi se nemůže upřít, že je po odchodu Miroslava Kalouska a Miloše Zemana zřejmě nejlepším řečníkem české politiky. Obsahově jsou v jeho proslovech vidět obrovské posuny. Do širšího povědomí vstoupil v září 2022 na demonstraci neparlamentních opozičních stran, která se konala pod taktovkou Ladislava Vrabela. Tehdy udělal zásadní chybu, že ve svých následných projevech a rozhovorech uváděl pevná data a čísla. Máslo mělo vlivem energetické krize stát 100 Kč, benzín dvojnásobek (anebo naopak?). V listopadu 2022 mělo ulicemi proudit 700 tisíc rozhořčených lidí, kteří měli přispět k pádu Fialovy vlády atd.
Když se ani začátkem roku 2023 katastrofické scénáře nenaplnily, přišel s několika body, které předložil vládě a vyzval ji k jednání. Otázkou je, proč by vláda měla jednat s člověkem, jehož strana neuspěla, a vlastně ani výrazně nebodovala v senátních, komunálních a prezidentských volbách, které mezitím proběhly? Právě proto Rajchl svolal v březnu další demonstraci na Václaváku, z níž měl vzejít mandát pro podobná jednání. Třicet tisíc lidí je ovšem množství, které se vejde na středně velký fotbalový stadión a není důvodem pro oficiální jednání. V demokracii vzniká mandát téměř výhradně přes volby.
Jindřich Rajchl zároveň na jaře 2023 změnil taktiku i rétoriku. Pochopil, že skupina kolem Ladislava Vrabela se stále více orientuje čistě na obhajobu zájmů Ruska a stále víc působí jako parta kolaborantů s cizí mocí. Odmítl proto na své demonstraci (té březnové i nedělní dubnové) jakékoli ruské vlajky a nepozval tam nejbližší Vrabelovy spojence v podobě komunistů a jiných radikálů. Tím si u ruské skupiny vysloužil nálepku režimního politika a rozjela se proti němu z těchto kruhů na sociálních sítích, a především youtube obrovská kampaň. Je to legrační. Rajchl kde může, tak útočí na Českou televizi. Jeho nesmiřitelní kritici však dnes sedí ve studiích youtubových kanálů. V čem vlastně Rajchl porušil nepsanou dohodu neparlamentní opozice?
Rajchl pochopil, že cesta ke skutečné moci, ne pocitu moci z plného Václaváku, vede přes budoucí koalici s hnutím ANO. V jejím čele se stále víc etabluje Karel Havlíček, bývalý Rajchlův byznysový partner. Pokud mají za dvaapůl roku vytvořit vládu, musí Rajchl přistoupit na několik podmínek jako je členství v EU a NATO, konec koketérie s Ruskem a vyloučení vyzývání k násilí coby metody politického boje. Jindřich Rajchl tyto věci nikdy oficiálně nevyhlásil, ale srovnáním projevů před rokem a dnes, vyjde jasně najevo, že zařadil jinou rychlost.
Odpovídal tomu i projev na pražské Lávce, pro který bylo typické mistrné kroužení mezi Ruskem a EU, a surfováním na kritice vládních rozhodnutí. Jestli bychom Rajchlovo PRO mohli k něčemu přirovnat, pak k rakouským Svobodným. Straně vycházející z nacistických kořenů, které v pozdějších letech zavrhla, ale z nichž vychází kulturní kódy, přes které komunikuje s veřejností. Do toho hodně rozčilení, kritika korupce, po níž následují vlastní obrovské korupční skandály, které ji vždycky vyvedou z vlády, aby se podobnou kritikou po několika letech zase vyškrábala nahoru.
Ctěný čtenář může namítnout, že tuhle pozici obhospodařuje v Česku Tomio Okamura. To je pravda. Jeho étos však dost vybledl a rozčilená část veřejnosti evidentně hledá nového mluvčího. Rajchl k tomu má zatím nejblíže.
