Petr Sokol: Mají „děti“ volit? Šestnáctiletí u voleb by pomohli nejen levici, ale i krajní pravici

Když se u nás začalo v 19. století volit, byla původně hranice pro tzv. aktivní volební právo – tedy právo hlasovat – čtyřiadvacet let. S první republikou klesla na jedenadvacet let a v roce 1946 jsme se stali jednou z prvních zemí světa, kde se volilo už od osmnácti. Pro srovnání: Německo dalo volební právo osmnáctiletým až v roce 1972. Od 90. let se potom v Evropě začalo debatovat o dalším poklesu až k hranici šestnácti let, kterou teď propaguje prezident i některé strany.

Kuba, KLDR, Írán

Kdo by chtěl tvrdit, že věk, od něhož se může volit, nesouvisí s kvalitou demokracie, ten může vybrat několik pikantních příkladů nízké hranice pro možnost hlasování. Dlouho totiž platilo, že nejnižší volební právo je spojeno s nedemokratickými volebními režimy. Už šestnáctiletí mohou například volit na Kubě, od sedmnácti se „hlasuje“ v kimovské Korejské lidově demokratické republice, a dokonce od patnácti mohli dlouho volit občané v islámském režimu v Íránu. Představitelům volební teokracie už ale před pár lety došla trpělivost a po několika vlnách demonstrací, v nichž často dominovali mladí lidé, zvedli věkovou hranici na obvyklých osmnáct let se zdůvodněním, že mladší lidé nejsou dost zralí, aby se už mohli politicky rozhodovat.

Hlasující manželé

Některé země přitom přistupují k možnosti hlasovat v nižším věku poměrně originálně a dovolují lidem mladším 18 let hlasovat jen za určitých podmínek. Ve Slovinsku, v Bosně a Hercegovině, Srbsku a Chorvatsku takto mohou hlasovat občané mezi 16 a 18 roky stáří, pokud jsou již zaměstnanými. Podmínkou je být zaměstnaný a platit daně.