Hřib a jeho pohádky. Byl by lepším primátorem Hobitína, než byl v Praze?
Z řady vyjádření některých pirátských politiků bývá znát, že jejich představy o proměnách České republiky se nesou spíše cestou snění než reálně pozitivních změn. Nejvíc to bývá patrné na úvahách o veřejném prostoru a městském plánování. To samo o sobě není nic špatného. Každý máme nějaké touhy po tom, jaký by měl náš ideální svět být. Ale v politice, která nebude krátkozraká, bychom si měli uvědomovat dvojsečnost každého rozhodnutí a nežít jen bezelstnými ideály.
Toto uvědomění pravděpodobně ještě čeká bývalého pražského primátora a nynějšího prvního náměstka pro dopravu Zdeňka Hřiba. Ten se na svém Twitteru podivil nad tím, jak jsou metropole lidského světa nápadně podobné dystopickým reáliím popkulturních šlágrů. Podle jeho vyjádření by on sám asi raději žil v hobití vesničce než v Gothamu. A to se není čemu divit. Jenže řada změn, jež progresivní politika, kterou i Piráti razí, by i takový Hobitín posunula trochu blíže k Mordoru.
Hobitín je úplný ráj ve Středozemi. Malebné chaloupky v nitru čisté přírody, žádná auta, širé zelené lány, majestátní stromy a všichni razí zdravý životní styl v podobě barefoot chůze. Komunita funguje, sousedské vztahy kvetou. Krása. Ale byl by skutečný život hobitů pořád tolik bezstarostný, kdyby v Hobitíně byl primátorem Zdeněk Hřib? Tak předně by asi ohňostroj při hobitích oslavách nahradil videomaping. Dále by došlo k zákazu koňských povozů, protože využívat zvířata pro práci je barbarství z dob dávno minulých. Takto alespoň argumentovali politici v Praze, když se řešilo rušení fiakrů. Gandalf s Bilbem by si z fajfky určitě nezabafali v hospodě, ale museli by ven, protože kouření v provozovnách prý rovněž nepatří do světa, ve kterém bychom dnes měli žít. Ale mělo by to i světlé stránky. Glum by asi dostal sociální byt a Smíšek s Pipinem by už nekradli zeleninu na poli farmáře Červíka, ale zašli by si do komunitní zahrádky.
Navíc ono snění o Hobitíně je zrovna v Česku docela zbytečné. Sice to tu možná nevypadá jako tam, ale mentalita řady zdejších lidí se té hobití velmi podobá, protože málokdo je tu na kdejaké společenské novátorství zvědavý.
Z magistrátu ke hvězdám
Další pohádková lokalita, která Hřibovi učarovala, je planeta Naboo ze Star Wars. Prý proto, že skýtá velkorysé prostory vhodné pro pěší. To ale i Pchjongjang v Severní Koreji. Dál se Hřibovi na Naboo líbí vodní prvky, zahrady a vkusné tradiční stavby. Co už pan Hřib nezmiňuje a co by se mu asi nelíbilo, je znečištění hlukovými emisemi a skleníkovými plyny, které vypouští vesmírné lodi na tamním mezihvězdném letišti. Širé pláně, které na planetě Naboo mají, jsou zase posety tisíci tunami robotického šrotu z vyřazených droidů, kteří padli během války místních obyvatel proti Obchodní federaci. Oboje představuje zásadní ekologickou zátěž pro krajinu. A když už je řeč o krásných vodních plochách, tak pod vodní hladinou, jako ve vyloučené lokalitě žijí původní obyvatelé planety Naboo, jejichž práva a kulturní dědictví jsou vládnoucí rasou trestuhodně pošlapávána.
Paradoxní je, že Hřibovi by asi nejvíc vyhovoval výše zmíněný Gotham, a to především proto, že zde technologicky vyspělí hrdinové se spasitelským komplexem bojují proti všedním zlům. Někdy holt můžeme být rádi, že nežijeme v pohádce.
