Vláda udělala tečku za covidem. Kdy ale budou hnáni k odpovědnosti ti, kteří ho zneužili?
Vláda vypustila na návrh ministerstva spravedlnosti covid ze seznamu nakažlivých nemocí, od čtvrtka 20. dubna dokonce můžete jít s covidem do práce nebo do školy, podobně jako s rýmou nebo nachlazením. Logické rozhodnutí. Ale pouze jím by tříletý covidový příběh skončit neměl. Proč? Byly v jeho jménu napáchány mnohé a zjevné škody. Na ekonomice, důvěře občanů ve stát i vědu, veřejném zdraví, školství i dětech.
Nárůst srdečních kolapsů vakcínou m-RNA očkovaných mladých trénovaných sportovců. Mozkové trombózy. Psychické poruchy dětí, jejich vyšší sebevražednost. Přímá úměra mezi počtem očkování a vyšší náchylností ke covidu. Tyto a podobné medicínské jobovy zvěsti se šíří mezi odbornou i laickou veřejností. Dokud ovšem nebudeme mít přesná data a vědecké studie, které jasně prokážou nebo vyvrátí souvislost s covidem, respektive očkováním proti němu, budeme dále žít v nevědomosti a uprostřed fám. A může nás potkat totéž, co před třemi lety – absurdní lockdowny a omezení svobody kvůli vyšší „hygienické“ pravdě. Současná vůle ke zveřejnění pevných dat a analýz kolem původu covidu, jeho šíření a očkování proti němu ovšem není velká, což je i není překvapivé – zvláště když si vzpomeneme na zaručené zprávy epidemiologů a různých mediálních expertů o mrazácích v ulicích, desítkách tisíc mrtvých a nových a nových mutacích, kvůli kterým se musíme doživotně chránit očkováním, rouškou, případně drastickým omezením sociálních kontaktů, cestování atd.
Některé covidové zločiny jsou ovšem zjevné i bez vědeckých studií: Třeba fakt, že se v současné době ničí nevyužité a povinně za miliardy korun nakoupené vakcíny (exministr zdravotnictví Prymula přiznal, že vláda si jich objednala až trojnásobně více, než bylo potřeba), tuny pálených roušek. Zneužívání statistických dat. Nedůvěra občanů ve vědecké poznání. Uplácení vybraných voličských skupin veřejnými penězi. Média, korumpována státní inzercí, proměněná v hlásné trouby vlád. Obří zisky farmaceutického průmyslu. Korupce v nejvyšších politických patrech. Zadlužené ekonomiky. Hon, pronásledování a kriminalizace oponentních názorů vůči státem organizovaným „opatřením“ proti covidu, omezujícím občanská práva i svobody.
Ve výčtu covidových katastrof z let 2020–2022 (ale pozor, například neočkovaný srbský tenista Novak Djoković nesměl kvůli bizarním federálním pravidlům Spojených států hrát ještě před třemi týdny na turnaji ATP na Floridě) by se dalo pokračovat téměř donekonečna.
Poprava zdravého rozumu
To, co bylo zjevné o nesmyslné hygienické brutalitě proti šíření čínského viru už před třemi lety člověku vybavenému aspoň základy zdravého rozumu a se sklonem k pochybování o oficiálně zjevených pravdách a nařízeních, se dnes ale začíná postupně potvrzovat díky urputné vůli renomovaných lékařů a odborných společností, které sbírají, interpretují data a zveřejňují varovné studie o chování viru, průběhu nemoci a vlivu očkování experimentální vakcínou proti němu. A činí tak proti vůli veřejných institucí i politiků, protože mozaika, která se z jejich práce skládá, je poměrně drsnou obžalobou někdejšímu souručenství „covidových“ politiků, vědců, aktivistů a médií.
Republikáni v jednom floridském okrese dokonce schválili rezoluci, která chce zakázat distribuci a prodej vakcíny na covid, a dokonce ji srovnali s biologickou zbraní. Což leckomu může připadat komické, třeba podobně směšné, jakože jsme ještě před nedávnem zakazovali dětem si hrát venku na hřištích, zapáskovali jsme v hypermarketech pulty s hračkami nebo diskutovali o tom, jestli se vir nezačne více šířit, budeme-li si kupovat kafe do kelímku u okýnek bufetů. Vážnější už ale je, že úřad evropského veřejného žalobce vyšetřuje předsedkyni Evropské komise von der Leyenovou, která před dvěma lety vedla čilou soukromou komunikaci se šéfem farmaceutického koncernu Pfizer Albertem Bourlem o centrálním nákupu vakcín pro země Evropské unie. SMS zprávy, které si spolu šéfka EU s ředitelem Pfizeru vyměnili, měly být předmětem šetření, ovšem paní předsedkyně dle vlastních slov v mobilu ony zprávy už nemá (vsaďte se, že kdyby váš operátor chtěl, vytáhl by ze zálohy vašeho mobilu i pět let smazané SMS), takže obří korupční skandál bude pravděpodobně zameten pod modrý koberec se žlutými hvězdami. Pro připomenutí, o jak velký skandál jde: Ve smlouvě z května 2021 se Komise zavázala koupit od společnosti Pfizer 900 milionů dávek vakcíny s opcí na nákup dalších 900 milionů, a nešlo tedy o nijak malé peníze, které nyní musí platit evropští daňoví poplatníci, včetně těch českých.
Data? Nedáme!
V Česku zatím potichu skončila očkovací kampaň ministerstva zdravotnictví, ve které se „pro klid duše“ očkoval herec Petr Čtvrtníček. Krom toho ale také probíhá tuhá bitva o získání „covidových“ dat z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), který patří pod ministerstvo zdravotnictví. O data požádala společně Iniciativa 21 a SMIS-LAB, aby je následně mohly zkoumat společně s datovými analytiky, matematiky a statistiky. ÚZIS je odmítl vydat, ovšem dle nálezu Ústavního soudu tak musí udělat, protože je institucí placenou z peněz daňových poplatníků. Mělo by se tak stát co nejdříve. A vše, co zatím koluje mezi občany a co se skládá z útržkovitých informací ze studií jiných zemí, případně z legend a příběhů šířených především sociálními sítěmi o negativních účincích vakcinace, bude vyvráceno nebo potvrzeno. Nebo něco mezi tím. Nejistota a nevědomí jsou živnou půdou pro šíření bludů. A ty o zdraví každého z nás mohou být životu nebezpečné, ať si o covidu a způsobu boje proti němu můžeme myslet to nebo ono.
Silný protivník
Co je ovšem nezpochybnitelné: Většina politiků, vybavených nástroji moci a ovládajících represivními orgány, podlehla před třemi lety hysterii a mediálnímu tlaku, vyvolanému obrazy apokalypsy (například přeplněnými nemocnicemi v severní Itálii), které ovšem byly pouhým výsekem reality, nikoli realitou samotnou. A na základě toho roztočili kola protizákonných opatření, lockdownů, které měly už v danou chvíli absurdní rozměry a zároveň nulový efekt proti šíření jakékoliv choroby, o viru covidu nemluvě: Zavřené školy? Státem šířená lživá propaganda, že očkovaný člověk nikoho dalšího nenakazí? Mobilní aplikace, povinné testy a formuláře, kterými se podmiňovalo cestování nebo dokonce vstup do veřejných prostor? Milionové zakázky na agresivní a lživé reklamní kampaně o „tečce za covidem“? Segregace neočkovaných občanů? Zákaz vstupu na sportoviště? Desítky miliard korun, které se pod pláštíkem investicí pro boj s covidem vypařily a rozpustily ve státní správě, polostátních firmách, platech a odměnách skupin státních zaměstnanců, které s covidem neměly nic společného? Miliardové investice do absurdních počítačových programů a mobilních aplikací, které měly „trasovat“ pohyb občanů? Zákazy vycházení, návštěv příbuzných, policií a armádou hlídané hranice okresů?
Odpovědní politici (většina zmíněného u nás „jde“ za chaotickou vládou Andreje Babiše) mají štěstí, že pozornost většinové veřejnosti je dnes upřena jiným směrem – k inflaci, drahým energiím, cenám potravin, zadluženému státu, válce na Ukrajině – a nemá sklon ke mstě nebo veřejnému lynči za nedávná politická pochybení a zločiny na veřejných rozpočtech i svobodě.
K potřebnému tlaku na odpovědné instituce, aby výše zmíněná pochybení nezávisle vyšetřily a nemohlo dojít k jejich opakování, tak bohužel nedochází. Většina médií, která by onen tlak měla logicky vytvářet, byla totiž součástí covidového souručenství; například Česká televize ještě nedávno zcela skandálně varovala, že neočkovaným se mohou narodit mrtvé děti. Současná opozice má tolik másla na hlavě, že by jím mohla zásobit všechny supermarkety několik let dopředu.
Vládní koalice sice o něco méně, ale také si díky současnému ministrovi zdravotnictví užila své minuty „covidové slávy“. Ale především – naprostý odpor vůči snaze dobrat se čistých a ověřených informací a z nich poskládat souvislosti, vykazuje státní správa, odpovědní úředníci, kteří si díky covidu ověřili, jak snadné je strašit a manipulovat veřejnost k obrazu svému, vydávat jedno nesvobodné opatření za druhým, šikanovat nenáviděný soukromý sektor a na popletených politicích si vydupat doživotní valorizaci životní úrovně, o které se lidem, kteří chodí do „normální práce“, vydělávají peníze a platí daně, ani nezdá.
A jak už jsem psal úvodem – to bychom taky mohli chtít, (když v rozpočtu přece chybí stovky miliard korun), aby dorovnaly neočekávaně nízký výběr daně z neoprávněných zisků (windfall tax) společnosti jako Pfizer, Moderna nebo AstraZeneca.
Ale proč vlastně ne, že?
