Stanislav Balík: Jsou agrobaroni a čeledíni dědictvím minulosti?

Jednoznačně nevyrovnali. A nejenom s padesátými, ale ani s páteř křivícími lety normalizačními. Zmírnili jsme některé křivdy, snažili se (někdy více, někdy méně úspěšně) nevyrobit další, ale často to byla jen těšínská jablíčka, kdy se estébáci a bolševičtí kádři za rohem smáli, až se za břicho popadali.

Nebylo to ale současně tak jednoduché, že by v zemědělství privatizovali jen potomci někdejších kolektivizátorů. Tuto příležitost vesměs využili ti, kdo se v závěru normalizačního období pohybovali v lokálně důležitých strukturách kolem zemědělství – jako zemědělští tajemníci výborů KSČ, představitelé zemědělských správ, předsedové a místopředsedové jednotných zemědělských družstev. Koho to zajímá, ať se podívá třeba na předlistopadovou minulost zakladatelů koncernu Úsovsko. Jde o jeden z typických příkladů.