Pražská ODS svou slabostí radikalizuje levicové extremisty, kteří chtějí rozvrátit svět k obrazu svému
Spolek, který si říká Poslední generace, už pojedenácté zablokoval pražské páteřní ulice, aby upozornil na svůj hlavní požadavek – plošné zavedení třicetikilometrové rychlosti pro auta v Praze. O tomto jejich požadavku nemá smysl vážně diskutovat, je totiž absurdní i z hlediska ekologie, chcete-li čistoty ovzduší, protože pomalu se šinoucí auta městem by samozřejmě byla zdrojem vyšších škodlivých emisí, které způsobuje automobilová doprava.
Rebelie proti rebelii
Hlavní cíle zatím malé radikální skupiny, která na sebe ovšem jako sněhová koule nabaluje další mladé levicové pražské radikály (účast někdejší ombudsmanky Anny Šabatové na „zklidňujících pochodech“ je spíše úsměvnou politickou kuriozitou), nejsou ekologické, ale politické: Chtějí vyvrátit z kořenů poslední zbytky tržního hospodářství, kapitalismu a individuálních svobod, které ještě trpně přežívají na starém kontinentu. Toto tvrzení se dá doložit čtením jakéhokoliv programového dokumentu, který radikální spolky typu Poslední generace, Extintion Rebellion (Rebelie proti vyhynutí) nebo Tyre Extinguishers (což jsou vandalové, kteří v zájmu záchrany planety vypouštějí a propichují pneumatiky u dražších aut, včetně SUV) apod. publikují a šíří do světa.
Tito radikálové, kteří se paradoxně prolamují do otevřených dveří, což je zjevné i při zběžném pohledu na zelenou agendu, kterou prosazuje v posledních letech z řetězu utržená Evropská unie, začínají vadit i tradičním umírněnějším západním levičákům, kteří pochopili, že přilepováním se k silnicím, bráněním průjezdu sanitkám, poléváním obrazů starých mistrů v evropských galeriích jejich radikální kolegové společné myšlence spíše škodí, než pomáhají. Jejich akce totiž vyvolává hlasitou nesouhlasnou reakci většinové společnosti, včetně nejohroženější dnešní sociální skupiny – střední třídy, na jejíchž bedrech dosud stála evropská ekonomická prosperita a sociální smír.
Zbabělá ODS
Proto je nepochopitelné, jak defenzivně se v Praze vůči Poslední generaci chová nově ustavená magistrátní vláda, respektive občanští demokraté v čele s primátorem Bohuslavem Svobodou. Ti vyhráli loňské komunální volby pod značkou SPOLU hlavně proto, že Pražané už měli dost čtyř let aktivistického blouznění koalice dvou dominantních stran, tedy Pirátů Zdeňka Hřiba a Prahy Sobě starosty Prahy 7 Jana Čižinského, která se vyznačovala zavzdušněním potřebného rozvoje Prahy (dopravního, bytového, infrastrukturního), což „kompenzovala“ rozšiřováním cyklostezek, chodníků a permanentní šikanou automobilistů.
Místo aby byl hned první březnový pochod Poslední generace, který uprostřed pracovního týdne v dopravní špičce (!) zablokoval Nuselský most, policií rozehnán a odkloněn mimo dosah automobilové dopravy, magistrát jej povolil a k překvapení většiny Pražanů mu dokonce přidělil policejní doprovod. Což se od té doby nepochopitelně opakuje každý týden. A aby absurdit nedošlo konce, sešli se v polovině dubna zástupci Poslední generace s primátorem Svobodou a jeho náměstkem Zdeňkem Hřibem, aby se ujistili, že mají společný cíl, a dohodli se na zřízení pražského zmocněnce pro zklidnění dopravy. Pražská koalice Spolu dokonce vyvěsila na svých webových stránkách anketu, ve které se Pražanů zeptala, jestli by souhlasili s tím, aby město platilo 5 000 korun těm, kdo začnou jezdit do práce na kole. (Co chudáci tělesně postižení? Nebo ti, co pracují z domova? Výjimky? Kdo to bude kontrolovat? Pirátskými kamarády vytunelovaný Pražský inovační institut? Nějaký nově založený cyklisticko-automobilový kontrolní úřad? Nebo se magistrát spolehne na udávání domovních důvěrníků?)
Za jediný lehce disharmonický tón onoho jednání mezi ekoteroristy a pražským vedením by se dala považovat prosba primátora Svobody, aby Poslední generace už dále neblokovala dopravu, že to ztěžuje jednání. Jednací síň magistrátu se musela otřást smíchem radikálů – už za pár dnů samozřejmě vyrazili do ulic znovu. Žádat, aby se po magistrále mohli promenovat rodiče s kočárky, magistrát zakázal SUV, rozšiřovaly se zóny bez aut a tak dále a tak podobně.
Proč jim ODS, tedy dominantní politická síla na magistrátu, stále ustupuje? Nabízím tyto čtyři teorie:
- Potvrzuje se, že pražský primátor Svoboda je slabý a ustupuje agresivní pirátské koaliční síle v podobě náměstka Hřiba, jenž je mentálně v ulicích s Poslední generací, s níž sdílí kulturní války i ideologii.
- Prioritou osmiletým pobytem v opozici vyhladovělé ODS je obsazení „dobytého území“ svými lidmi, avšak zapomíná na to, že po třicet let byla vnímána jako obhájce zájmů třídy, na kterou teď Poslední generace útočí a chce ji likvidovat.
- Neschopnost pražské ODS postavit se problémům, které především trápí Pražany (a tou je kromě nedostupnosti bydlení doprava samotná, dostavba třicet let slibovaného okruhu, rozšiřování parkovacích míst, včetně parkovacích domů, dopravy z města na letiště v Ruzyni a zpět; rozhodně tedy ne „zklidňování“ dopravy), je zrcadlovým odrazem toho, v jakém stavu se nachází „centrální“ ODS, která rekordně zadlužuje tuto zemi, má slabého lídra a zůstává ve vleku parciálních zájmů svých koaličních partnerů.
Člověk nemusí být žádným velkým znalcem politických zákonitostí, aby dovedl odhadnout, co se bude dít dále: Aktivisté typu Poslední generace se tváří v tvář slabosti svého protivníka budou dále radikalizovat a jejich šikana občanů nabere obrátky. Třeba začnou ničit auta samotná, útočit na prodejny aut, přilepovat se k cestám i institucím, pořádat okupační protesty; jejich zástupci budou vystupovat čím dále častěji v médiích a vystupovat coby zachránci maminek s dětmi, slabých a nemocných.
A pražská ODS? Nic.
