Stanislav Balík: Nedíváme se už na stejné filmy, nečteme stejné knihy a nesdružujeme se
Kde se v Češích a Moravanech vzal odpor k organizování, od politických stran přes zájmové organizace, farní spolky až po sportovní kluby? Anebo je to evropský trend?
Ač to tak nemusí vypadat, jde o jednu z klíčových otázek ohledně budoucnosti zastupitelské demokracie. Ta byla a je všude na světě stavěna na politických stranách. Vždyť i česká ústava říká, že politický systém je „založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran“. Nicméně jsou to stále ještě strany hodné toho označení, sdružují-li jen stovky či tisíce členů?
Česká zkušenost byla poměrně specifická, byť ve výsledku ne tolik odlišná od jiných zemí. Kdysi, za Rakouska, za první republiky nebo ještě i po roce 1945 byly naše strany člensky mocné. Jejich členové se počítali na statisíce a podobné počty lidí byly s jednotlivými stranami spojeny skrze členství v jejich odborech a různých organizacích. Koneckonců naše komunistická strana byla co do počtu členů přepočtených na počet obyvatel nejsilnější komunistickou stranou na celém světě. Podobně bylo přirozené, že je člověk příslušníkem církve, nějakého tělovýchovného či kulturního spolku apod.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
