Stanislav Balík: Často mylně spojujeme národ s hrdostí

Češství je projevem národního cítění. Ale tím jsem před odpovědi uhnul, protože hned můžeme pokračovat – co je to národ? Je národ jenom rozvinutím někdejšího pokrevně příbuzného velkého rodu, nebo mocensky vzniklé společenství bez společného původu, ale jen se společným vyprávěním? Existují národy odedávna, nebo vznikly až v souvislosti s průmyslovou revolucí a modernizací? O těchto otázkách se dlouhá desetiletí přou sociologové, politologové, historici…

A od toho se odvíjejí ještě náročnější otázky, a sice jaký smysl má existence jednotlivých národů. Mají velké národy jiné poslání než malé? Němci jiné než Češi? Rusové než Ukrajinci? Tyhle otázky nás už zdaleka tak nerozrušují jako kdysi. A to především proto, že po obou světových válkách, rozpoutaných ve jménu nacionalistického třeštění, přestaly být národy zbožšťovány. Někdy se ale zdá, že se kyvadlo přehouplo na druhou stranu a že jsou národní identity záměrně potlačovány. To je přitom nebezpečné pro zastupitelskou demokracii – o té víme, že pro své dobré fungování potřebuje sepětí s národem, že se jí nejlépe daří v národním státě.