Pavel Páral: Vtipkující matematiky z odborů a ANO ke státní kase radši nepouštět
Těžko říct, proč se Josef Středula rozhodl aritmeticky zesměšnit při výpočtu dopadů vládního úsporného balíčku na občany. Nemusíte být zrovna geniální matematik, aby vám rozdělení stopadesátimiliardového výnosu pro stát na deset milionů jeho občanů fakt nevyšlo na roční náklad 150 tisíc na tříčlennou průměrnou rodinu zaměstnance. Zvláště když více než polovina z těch miliard jde za firmami a živnostníky. A nemusíte být ekonom, aby vás zarazila paranormální úvaha, že snížení celkové DPH o čtyři miliardy zvedne cenovou hladinu o 3,5 procenta.
Možná se hlavě odborářů jen zatmělo před očima, když si spočítal, kolik mu zůstane věrných z těch zhruba tři sta tisíc členů jeho Českomoravské konfederace odborových svazů, když si budou muset členské příspěvky platit ze svého, a ne z daňové úlevy, jak chce ten zlopověstný balíček.
Úspěšně na stejné téma vtipkuje i hnutí ANO. Jak Karel Havlíček, tak Alena Schillerová nicméně používají už dost fousatý vtip o lepším výběru daní. Všichni, kdo si pamatují kampaň Andreje Babiše z roku 2013, která byla o českém Palermu a o stamiliardách nezaplacených daní, z nichž postavíme kvetoucí českou ekonomickou velmoc, se musí za břicho popadat. Jediné miliardy, které Babiš našel, byly ty z Kalouskem zvednutých daní. Jeho EET, které nyní zejména exministryně financí vzývá, slibovalo nové nemocnice a desítky škol, ale bylo z toho po odečtení nákladů státu a snížení DPH na pivo a jídlo v restauracích akorát tak pendrek. Samo ANO vyplo EET za covidu z neznámých důvodů, podle Andrejovy logiky snad aby si hospodští v těžkých časech pomohli přikrádáním. Zapnuto už nikdy nebylo. Ty velké úniky pak řešilo zaklekávání Alenky Schillerové na zločinné daňové podvodníky, z nichž se před soudem vyklubali zákeřní, zcela nevinní podnikatelé, a výsledek je opačný. Stát je nyní stamiliony a miliardami odškodňuje. Takže tento opakovaný vtip už fakt není vtipný.
Vládní balíček sklízí i mnohou zaslouženou kritiku a některá slíbená opatření bude ještě asi těžké dotáhnout. Dopady budou na různé skupiny velmi odlišné, ale určitě pro nikoho nebudou likvidační. Ale celé je především projevem vědomí, že současné hospodaření se státními penězi musí přestat. A to se musí počítat, na umělecký dojem, s nímž se mnohé koaliční strany z toho snaží vykroutit, nehledě.
Kritika odborářů i ANO vychází z pořád stejné teze, že si přece můžeme půjčovat dál a naše zadlužení je jedno z nejmenších v Evropě. Lhostejno, že těch tři sta miliard korun deficitu znamená půjčit si dalších tři sta miliard s nějakým pětiprocentním úrokem. Za ten zaplatí, spočítáno pro Středulu, každý včetně kojenců zhruba patnáct stovek ročně. A další rok se to vynásobí dvakrát nebo vyšším koeficientem. Pochopitelně si můžeme i na ten úrok zatím půjčit. Každý asi známe ve svém okolí někoho, kdo to umí. Zpravidla je už po exekuci. Svěřili byste mu hospodaření s vaší vlastní kasou? A tou státní?
