Ondřej Kobza: Chození do hospody je sport a práce
Básník Ivan Motýl chodí po celodenní redaktorské práci ještě na druhou šichtu. Večer zapadne do nějaké sídlištní ostravské hospody. Je to pokračování práce jinými prostředky. I tam si proškrtává texty, pročítá noviny, přemýšlí. Vyhovuje mu sedět uprostřed ruchu hospody, ale sám. Běda, kdyby si chtěl někdo přisednout. Na to má už vypracované obranné mechanismy. Vypije svých šest piv, teprve k ránu jde spát. A takto každý den.
Najít si to správné hospodské pracovní prostředí. Aby tam nebylo moc mladých hipsterů. Aby tam nehrála televize. Někde mají moc hnusné pivo. Někde je zase dobrý až moc. A chodí tam pak až moc dobře vypadajících lidí. Takže pivo musí být dobrý, ale ideální je, když jim třeba smrdí záchody. Aby to trochu odradilo. Hlavně tam musí chodit staří pánové. To je záruka dobré hospody. Největší pohroma je, když tam dovolují kouřit iqosy. Určitě fandím kuřákům, že přesedlali na zdravější verzi. Ale proč má hospoda smrdět po kočičích výkalech? Ač jsem nekuřák, tak zlatá vůně starých dobrých cigaret.
Projíždím občas vesnice a ptám se lidí na ulici, jestli tam není v okolí nějaká obyčejná vesnická hospoda. Pošlou mě sice do hospody v jejich pojetí staré, ale i tak tam bliká disko koule a chrčí přehlušující rádio.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
