Viliam Buchert: O všem vedeme ideové války, protože módní je nesouhlasit. Tím si dláždíme cestu do pekel
Nejslavnějším románem jednoho z otců science fiction, Herberta George Wellse, byla Válka světů, která pojednává o invazi mimozemšťanů na Zemi. Kdyby ale Wells viděl, jaké podivné války se vedou dnes v myšlenkově zcela atomizovaném světě, začal by mnohá svá díla přepisovat, a tím by vlastně vyhověl některým podivným módním trendům.
Sledoval jsem například v minulých dnech diskusi v Poslanecké sněmovně o návrhu novely občanského zákoníku, jemuž se říká „manželství pro všechny“. Byla to dokonalá ukázka války různých světů. A že jsme u toho slyšeli i fantasmagorické nápady, je nasnadě. Lidovecká poslankyně Nina Nováková tvrdila, že „pro společnost je nejpraktičtější podporovat jeden typ lidského chování“. Fakt? Jeden typ lidského chování pro všechny? To se v demokracii dělá jak? Já bych odpověděl, že pro společnost je nejpraktičtější neplácat takové hlouposti.
Navíc bylo z celé diskuse ve sněmovně zřejmé, že i u tak navýsost soukromé záležitosti, jakou manželství bezesporu je, se stát do něj snaží strkat stále více svůj nenechavý nos. Jako kdyby si o tom neměl každý rozhodnout sám, co chce a co nechce. Válka světů o instituci manželství je navíc pozoruhodná v zemi, kde se 40 procent manželství rozvádí a skoro polovina dětí se rodí mimo manželství. To nikoho netrápí? Zřejmě netrápí.
Pak jsem sledoval dlouho očekávanou televizní debatu premiéra Petra Fialy a vůdce nejsilnější opoziční strany Andreje Babiše o tom, jak zvládnout ekonomické, a tím potažmo i sociální problémy České republiky. Bylo to chvílemi utrpení. Jak jsme se dozvěděli, ani jeden z těchto pánů za nic nemůže, naopak oni to dělají či dělali dobře. To je samozřejmě směšné, ale i to je důkazem probíhající války světů. Tentokrát politické.
Přečetl jsem si i některé poslední výroky politiků v sousedním Polsku, kde budou v listopadu parlamentní volby. Předseda vládnoucí strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński se zcela vážnou tváří říkal, že případné vítězství opozice ve volbách by znamenalo „konec Polska“. Aby „konec Polska“ nastal, svolala zmíněná opozice velké demonstrace na mnoha místech země. Na té ve Varšavě byly statisíce lidí. V případě našeho severního souseda přitom můžeme hovořit o skutečné a velké válce světů.
Někde dokonce války ideových světů přerostly ve války civilizací. Jako na Ukrajině. Pozoruhodné u toho je, jak k ní přistupují státy Visegrádu. To je naprosté zmatení, přestože jsme z jednoho relativně malého regionu. Polovina Slováků je divně proruská. Moskvě nadbíhá i maďarský premiér Orbán. Poláci jsou naopak největší kritici Rusů v Evropě. Češi se loni ke konfliktu i k ukrajinským uprchlíkům zachovali statečně, ale část veřejnosti za poštívání nejrůznějších chcimírů už začala couvat. Země Visegrádu se liší i v pohledu na provozování demokracie nebo vztahem k Evropské unii. Jak dát za takových okolností zase dohromady tuto skupinu, je ve hvězdách. Přitom spolupracující Visegrád by byl v současných válkách světů vhodnou a dobrou pákou na ostatní.
Války mezi ideovými a myšlenkovými světy mají milióny podob. I ty nejbizarnější podoby. V USA takzvané progresívní státy zakazují ve školách knihy s rasově urážlivým obsahem nebo s popíráním holocaustu. V takzvaných konzervativních státech zase zakazují ve školách knihy s tematikou LGBTQ či díla zabývající se sexem v jakékoli podobě. Kam až podobné války vedou, dokazuje poslední případ ze školního obvodu Davis, který se nachází severně od Salt Lake City ve státě Utah. Tam nařídili odstranit z knihoven základních a středních škol knihu všech knih – bibli. Důvod? Obsahuje prý „vulgarity a násilí“.
Války takových světů vedou západní společnost, stejně jako všechny války, do pekel.
Amen.
Text vyšel jako úvodník nového Reflexu, kteý si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
