Pavel Páral: Čtvrt století po funuse. V kauze privatizace mosteckých dolů jde i o nemalé peníze do státního rozpočtu
Pražský soud vynesl před pár dny zatím nepravomocně rozsudky nepodmíněných trestů nad aktéry dávné privatizace Mostecké uhelné kolem známé postavy Antonia (dříve Antonína) Koláčka. Chtělo by se říci: na každého jednou dojde. Nicméně tady se čekalo opravdu hodně dlouho a nelze se vyhnout dojmu, že by před soudem měli sedět i mnozí jiní, kteří v minulosti průchodu práva bránili. Je totiž nespornou skutečností, že o tom, jak to s privatizací uhelných dolů na severu Čech skutečně bylo, vědělo od začátku mnoho lidí dost kompetentních jí na samém počátku zabránit, a později měla policie spoustu informací, které ale zůstaly uloženy hluboko v trezorech. Spis se jmenoval Kosatka.
Věděli to všichni
Před nynějším soudem šlo ale už o případ tak říkajíc ex post odvozený od samotné divoké privatizace – o prodej zbytkového podílu státu v MUS ve výši 46 procent akcií za 650 miliónů v roce 1999 mezinárodní investiční společnosti Appian. Ta však nebyla ničím jiným než kamuflážním vehiklem manažerů firmy a spřízněných podnikatelů. Tím mělo dojít k podvodu. Tedy k takovému závěru dospěla soudkyně. Obžalovaní se ale bránili tím, že ministři věděli z neoficiálních rozhovorů, kdo Appian skutečně je. Ti to však nyní před soudem popírali a soudkyně jim věřila. Ve skutečnosti o skutečných vlastnících Appianu musela minimálně část ministrů vědět. V obchodních kruzích se tato skutečnost v té době hojně probírala a věděli a psali o tom i informovaní novináři.
Mostecké uhelné doly privatizovala Klausova vláda přes kupóny v roce 1993. Na trhu bylo umístěno téměř přes 48 procent akcií, 46 procent si ponechal Fond národního majetku a přes pět procent dostaly těžbou zasažené obce. Už na přelomu let 1997 a 1998 bylo jasné, že v uhelných společnostech se děje něco nekalého. Nejen v Mostecké, ale i v OKD, což je paralelní a mnohokrát popsaný příběh. Na trhu kdosi skupoval jejich akcie z kupónové privatizace a makléři obcházeli obce, jež byly držiteli docela slušných balíků akcií, a nabízeli jim odkup za ceny, které se těžko daly odmítnout. Naivní původní představa, že obecní zastupitelstva budou držet akcie důlní firmy, jež působí na jejich území, a hlasovat se státem, se rozplynula velmi rychle.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
