Viliam Buchert: Jak typické – Francie hoří, gangy rabují a elitář Macron křepčí na koncertu Eltona Johna
O francouzském prezidentovi Emmanuelu Macronovi se vždy tvrdilo, že je k některým věcem odtažitý a spíše je to mluvka než politik, který dokáže vnímat realitu. Teď ve svém programovém elitářství postoupil ještě dál. Zatímco jeho země se zmítá v křeči a ulice ovládly nepokoje a rabování, které vyvolalo zastřelení sedmnáctiletého Nahela Merzouka při policejní dopravní kontrole v Nanterre na předměstí Paříže, Macron křepčil s manželkou na koncertu zpěváka Eltona Johna. Tvrdě také kritizoval sociální sítě, že mezi teenagery podněcují současné násilí, ale zcela nepatřičně se na Instagramu v době ničení francouzských radnic či knihoven objevila fotka, na které se objímá a usmívá se zmíněnou anglickou hudební celebritou.
Ten večer, tedy ve středu 28. červena, kdy si Macron s manželkou užíval v pařížské Accor Aréně na koncertu Eltona Johna, byly hlášeny nepokoje z Paříže, Nanterre, Amiens, Dijonu, Lyonu, Lille, Saint-Étienne, Clermont-Ferrandu, Štrasburku, Toulouse a mnoha dalších míst. Celkem bylo jen ten den napadeno téměř 100 veřejných budov (včetně policejních stanic), docházelo k rabování obchodů a bank, zapalování automobilů či autobusů. „Zatímco Francie hořela, Macron nebyl po boku svého ministra vnitra nebo policie, ale raději tleskal Eltonu Johnovi,“ řekl k tomu Thierry Mariani, někdejší ministr odpovědný za dopravu a dnešní europoslanec za opoziční Národní sdružení.
Počínání Macrona považují mnozí jak ve Francii, tak v zahraničí, za projev neskonalé arogance. Na druhou stranu to další lidi, kteří sledují francouzskou politiku, tolik nepřekvapuje. Macron totiž rád a hodně mluví, vychloubá se a slibuje, ale daleko méně dokáže zvládnout řešení skutečných problémů.
Řešení pro banlieues?
Současná situace ve Francii přitom vyvolává vzpomínky na násilí, které se v roce 2005 rozšířilo na předměstích mnoha měst, trvalo tři týdny a vynutilo si až vyhlášení výjimečného stavu v zemi. Mnohé z problémů, které stály za tehdejšími nepokoji, zůstávají dodnes nevyřešeny, a dokonce se potenciálně stále zhoršují. Do toho všeho panuje ve Francii permanentní napětí mezi policií a některými skupinami obyvatel (a to není pouze věc neklidných předměstí, kde žijí přistěhovalci a jejich potomci).
Po celá desetiletí se francouzské vlády snaží najít nějaké řešení pro nespokojené francouzské banlieues, což je krycí slovo pro chudinská předměstí s vysokým podílem přistěhovalců, vysokou nezaměstnaností a vysokou kriminalitou. Tato předměstí obklopují nejenom metropoli Paříž, ale i další města. Jejich existence představuje nejen jednu z nejkřiklavějších výzev francouzskému rovnostářskému krédu zakotvenému v ústavě, ale především praktické ekonomické, sociální a bezpečnostní problémy, včetně obav z radikálního islámu.
V souvislosti se současnými nepokoji nejsou žádnou novinkou ani nejrůznější obvinění z policejního násilí a údajného rasismu. I to je starý příběh. Na druhou stranu si stěžuje také policie, která na předměstích zažívá vlastní frustrace. Policisté například tvrdí, že jsou přepracovaní a jsou napadáni nejenom zločinci a teroristy, ale také nespokojenými mladými lidmi. To pak někdy vede i ze strany policie k nepřiměřeným reakcím.
Další plán nebude
Do takové situace byl v květnu 2017 zvolen prezidentem Emmanuel Macron. A fanfarónsky slíbil nápravu, jako ostatně ve všem. Jenže – postupně začal ze svých slibů couvat a situace s nepokoji se opakuje.
Při prvním zvolení Macrona před více než šesti lety se všeobecně očekávalo, že brzy představí svůj vlastní plán boje s banlieues. Kvůli tomu nechal vypracovat plán, jehož autorem byl populární několikanásobný bývalý ministr Jean-Louis Borloo. Ten objížděl zemi, navštěvoval zanedbaná sídliště a setkával se se starosty. V dubnu 2018 Borloo představil rozsáhlou šedesátistránkovou zprávu, která obsahovala 19 hlavních návrhů na obnovu předměstí. Jenže Macron v červnu toho roku v dlouho očekávaném projevu nezmínil téměř žádné z navržených opatření, naopak řekl, že „nebude oznamovat další plán pro předměstí“, protože Francie prý s takovými plány už dosáhla, čeho mohla. Místo toho slíbil „změnu strategie“. Apeloval na boj proti diskriminačním postupům při přijímání do zaměstnání a řekl, že přijde s rázným bojem proti obchodu s drogami.
Výsledek? Na některých místech se situace v posledních letech ještě zhoršila. Macron, podobně jako jiní francouzští politici, v tomto případě neuspěl. Druhá strana problému, zejména mladší obyvatelé předměstí, také odmítají spolupracovat, spíše se stále více radikalizují. Je to bludný kruh, který pak někdy přeroste v násilí. Jedno ze znepokojivých videí, které v posledních hodinách koluje po sociálních sítích, ukazuje ničivou scénu z páteční noci, kdy gangsteři (jinak je nazvat nemůžeme) zapálili největší veřejnou knihovnu ve městě Marseille. Požár instituce, která měla symbolizovat vědomosti, kultury a pestrost francouzské společnosti, byla symbolickou a tragickou ukázkou toho, co se může v zemi galského kohouta stát. No ale když prezident v době nepokojů tančí na koncertě, nelze se tomu vlastně divit.
