Babiš si chtěl Kunderu přivlastnit, nezná přitom ani Švejka. Možná zlepšil jeho vztahy s rodnou zemí
Milan Kundera se po desítky let stranil veřejnosti a setkával se jen s úzkým okruhem přátel. Před necelými pěti lety jej však v Paříži navštívil tehdejší premiér Andrej Babiš. Nabídl mu české občanství, o které přišel na konci 70. let, a také jej pozval do Prahy. Je hořce vtipné, že zrovna Babiš je jeden z posledních Čechů, který se s Kunderou setkal. Zvlášť když před prezidentskými volbami vyšlo najevo, že o literatuře toho ví pramálo. Paradoxně je možné, že právě tohle setkání přispělo ke zlepšení vztahů s Českem v závěru Kunderova života.
Ta zpráva v listopadu roku 2018 mnohé překvapila: Milan Kundera, který v té době stále odmítal překlady svých knih do češtiny a od vlasti se distancoval, se v Paříži setkal s Andrejem Babišem. Premiér mu tehdy nabídl vrácení českého občanství, jež Kundera o rok později skutečně přijal od českého velvyslance ve Francii Petra Druláka.
Proč zrovna Babiš?
Že Kundera přijal na návštěvu zrovna Babiše, je hned z několika pohledů symbolické. Proč právě on dostal takovou poctu? Nabízí se zmínit, že oba muže spojuje komunistická minulost, kterou různými způsoby odmítají a zpochybňují. Nebo byl snad Babiš Kunderovi sympatický tím, že v mládí krátce žil ve Francii? Nebo byl zkrátka Babiš po delší době první český politik, který se Kunderovi vůbec ozval, a ten se zrovna tou dobou rozhodl s dávno opuštěnou vlastí začít obnovovat vztahy? Paradoxně je začal obnovovat zrovna s Babišem, který je původem Slovák.
Jejich setkání muselo být nevšední a zvláštní. Na jedné straně skutečný intelektuální velikán, docent literární vědy, sečtělý a hluboce přemýšlející Kundera. Na druhé straně povrchní a materialistický Babiš, o němž je známo, že má velmi omezený kulturní rozhled. Ostatně, loni před prezidentskými volbami v pořadu TV Prima ukázal, že nezná jednu z nejslavnějších českých knih – Osudy dobrého vojáka Švejka. Obecně často působí, že k Česku, jeho historii a kultuře nemá téměř žádný vztah. S Kunderou se patrně setkal hlavně pro případnou prestiž, která by plynula z toho, kdyby spisovatel přijal i jeho pozvání do Česka. Pro Babiše byl Kundera jen další díl jeho nekonečné marketingové kampaně.
Zlom ve vztahu s Českem
Babišova návštěva se však zpětně jeví jako zlom v Kunderových vztazích s Českem: spisovatel pak přijal nabídku na vrácení českého občanství a krátce poté oslovil překladatelku Annu Kareninovou, které povolil přeložit dva ze čtyř svých francouzských románů: Nevědění a Slavnost bezvýznamnosti.
Až do té doby totiž Kundera odmítal, aby jej do rodné řeči překládal někdo jiný než on sám. Některá jeho díla tak vyšla v desítkách světových jazyků, v češtině však ne. Kromě povolení překladů pak v roce 2020 věnoval svou rozsáhlou knihovnu Moravské zemské knihovně v Brně, což byl další nebývale vstřícný krok směrem k Česku.
Babiš nebyl jediný polistopadový politik, se kterým se Kundera setkal. V roce 1995 dostal v Praze Medaili za zásluhy od prezidenta Havla. Jinak ale do Čech cestoval jen neveřejně a odmítal i nabídky na rozhovory ve Francii. O tom, kdy vůbec byl Kundera naposledy v Česku, se mockrát spekulovalo. Je možné, že naposledy do Čech přijel před více než dvaceti lety.
Babišova návštěva tak zůstane zvláštní tečkou za Kunderovým vztahem s Českem a Čechy. Muž, o kterém se někdy píše jako o „francouzském spisovateli českého původu“, zůstane v Česku přijímán s rozpory, i když by snad mělo nejvíc pozornosti dostat to dobré, co zemi přinesl: geniální knihy a světový věhlas pro českou literaturu. Epizoda s Babišem v tom všem působí jen jako typicky kunderovský žert, který zůstává bez vysvětlení. Tak, jak si to Kundera vždycky přál i u svých knih.
