Karel Steigerwald: Válka není čest, nýbrž zločin. Jak se vypořádat s agresorem v atomovém věku?
Putin rozhodně není první, kdo vyvolal válku. Dějiny jsou takových experimentů plné. Agrese provázejí lidstvo odjakživa. Za úsvitu dějin byly jejich příčiny přímočaré: uloupení kořisti, otroků, žen, jídla, půdy a prostoru. Jak se civilizace šplhala nahoru, stávaly se i důvody k válce „duchovnějšími“. Nejčastěji šlo o války náboženské, rasové či „obranné“. Vraždit vyznavače jiné víry či jiné barvy pleti se schvalovalo donedávna a praktikuje dodnes v různých částech světa, například hned za našimi humny. Dějiny vytvářeli hrdinové, vojevůdci, panovníci, politici, generálové, spasitelé a ochránci lidu. Dnes jedním slovem masoví vrazi.
Už Starý Zákon je válečných zločinů, jak je dnes chápeme, plný. Dějiny: stovky národů zmizely z dějin, tisíce měst a desítky civilizací byly vyhlazeny. Nacházíme po nich jen nečitelné stopy ve vykopávkách. Bozi k těm agresím a genocidám obvykle vybízeli. Podporovali i vyhlazení bohů falešných, jimž se zpozdilci, dokud nebyli sami vyhlazeni, klaněli. Příběh o Sodomě a Gomoře je poučný. Obě města vypálil za nemravný život efektním postupem, který připomíná jaderný výbuch, sám Bůh. I Nový Zákon, pro nás nejbližší Kniha knih, plná lidskosti a lásky, se stal záminkou k masovému vraždění. Jiná náboženství na tom nejsou lépe. Všechna opěvují válku jako pramatku civilizace. Kam člověk vstoupil, tam vraždil jiné lidi, pokud tam nějací byli a olupoval je o všechno, pokud mu síly stačily. Většina dějin národů začíná vyprávěním, jak nový lid odněkud přišel, vyhubil lid, který na místě zastihl a založil na mrtvolách novou vlast. Dějiny diktují vítězové agresí, ne poražení. Mezi slovy vítězství a spravedlnost není v dějepisech valný rozdíl. Jediným omezením agresí byl fakt, že i masové zabíjení a vyhlazování se muselo provádět ručně, pokud nevypomohly pandemie a hladomory.
V modernější době, když fascinace náboženstvím ochabovala a Bohy začaly nahrazovat stroje, prudce stoupla produktivita vyvražďování a do popředí se dostala genocida, motivovaná slibem ráje na Zemi. Všichni máme před očima nacistickou a komunistickou genocidu. Oběma teoriemi byly jako cestou k dobru fascinovány miliony. Po mimořádně krvavých válkách dvacátého století se začala prosazovat idea, že válka není čest, nýbrž zločin. Norimberský proces definoval zákony o válených zločinech a zločinech proti míru. Mnoho států je přijalo za své, jiné státy nikoliv. Beztrestná zůstala jen obrana proti útoku. Jiné důvody (pravda, boží pokyn, nastolování spravedlivého blahobytu, náprava starých křivd, atd…) zločin války už ospravedlnit nemohou. Zní to naivně, naivní to zčásti také je, ale je to ve vztazích států a lidí ohromující novinka: na útočnou válku nemá nikdo právo, natož nárok. Začal jsi válku, jsi zločinec, ať se modlíš k jakémukoliv Bohu. Válka už není pokračování diplomacie jinak. Nedivme se, že se toto převratné pojetí prosazuje těžce, že od Norimberského procesu bylo mnohokrát zpochybněno a obráceno v pravý opak. Po objevu občanských svobod je to nejdůležitější objev lidstva. Šokuje, jako kdysi šokovalo, že lidé jsou si rovni. Ostatně ani rovnost lidí není dodnes přijímána zcela samozřejmě.
Je jisté, že stát, který se bude cítit silnější než ostatní, může lehce podlehnout pokušení pustit se do výbojů. Musí počítat s mezinárodní izolací. A to už se dostáváme do nejžhavějšího dneška: co se státem banditou, který má jaderné zbraně a vyhrožuje jimi. Prošlo mu, že spolkl Krym. Chtěl spolknou Ukrajinu a zapletl se do vleklé krvavé války. Má na planetě jen pár pochybných spojenců, severní Koreu například. Tak vyhrožuje jadernými zbraněmi. Ty mají jiné státy také. Druhá světová válka přinesla novinky, které civilizaci obrací na ruby: rakety a jaderné bomby. Říká se, že velká válka od té doby nemá smysl, protože nemá vítěze, nýbrž jen poražené.
Jak se vypořádat s agresorem, který jadernými bombami vydírá na hraně planetární katastrofy, je nejobtížnější otázka dneška. Ustupovat ani zaútočit nelze. Co tedy s vyděračem, který bere jako rukojmí existenci lidstva? Držet ho na té hraně, dokud se sám nerozpadne. Stát Bandita není monolit, jen se tak jeví.
Mírový návrh je tu: uzbrojme tu říši zla, řekl Reagan na adresu SSSR. A uzbrojil. Říše zla s USA chtěla držet vojenský krok. A rozpadla se. Bez války.
