Státní nákup plynových zásobníků je zbytečný, v případě Net4Gas už jde o byznys, který nemůže dopadnout dobře
Státní akvizice RWE Gaz Storage CZ vlastnící šest plynových zásobníků v Česku, kterou schválila vláda není dobrý nápad. Potvrzuje se tak stará pravda, že stát nemá dělat byznys, protože to neumí a doplatí na to daňový poplatník.
Podle dostupných informací jde navíc jen o první krok ve vstupu státu do plynárenského byznysu. Nadále se údajně jedná o plynárenské tranzitní firmě Net4Gas a firmě GasNet zajišťující distribuci plynu v regionech.
Stát zásobníky fakticky nepotřebuje a nezvyšují nijak energetickou bezpečnost země. Platí pro ně totiž ta samá regulace, jako pro plynovody a další infrastrukturu. Transakce by měla smysl, pokud by si soukromý vlastník se zásobníky na plyn mohl dělat co si zamane. Například je pronajmout Číňanům, či firmám s neprůhlednými vlastníky a pak odstřihnout české firmy od plynu, či je nechat prázdné. Tak to ale není.
Provoz plynárenské infrastruktury včetně plynových zásobníků je českou i evropskou legislativou striktně regulován a garantuje rovný přístup každého klienta plynárenské soustavy do sítě. A to, ať už síť provozuje soukromník, nebo stát. A tak ani státní Net4Gas by nemohl odmítnou obchodníka s ruským plynem, pokud by ho nějak dostal na naše území. Jinak by hrozily tvrdé sankce vymahatelné u mezinárodních arbitráží. Ale naopak legislativa umožňuje zasáhnout v případě, kdy správce sítě, nebo plynového zásobníků ohrožuje energetickou bezpečnost podobně, jako to učinili Němci se zásobníky ovládanými Gazpromem, kde ustavili nuceného správce a ruskou firmu zcela odstavily kvůli tomu, že je odmítl naplnit před zimou a ohrozil dodávky v zimních měsících.
Striktně regulována je také cena, za níž své služby plynárenská infrastruktura poskytuje. Minulý rok, který byl nejhorší možnou zkouškou regulace zafungovala a zásobníky se podařilo naplnit přede zimou dostatečně, přestože byly zcela soukromé. Premiér Fiala sice prohlašuje, že návratnost investice bude deset let, ale to závisí na mnoha okolnostech, a nejen na ceně samotného nákupu, která má být oznámena až zítra. Každopádně jde o zbytečný nákup zdůvodněný jen politicky, ale nikoli z hlediska bezpečnosti dodávek a ekonomiky.
Zásobníky ještě ale nejsou to nejhorší, co se může stát. Na prodej je také společnost Net4Gas a vláda o ní stále projevuje nemalý zájem. Jde o firmu, která zajišťovala dopravu ruského plynu přes české území. Nejprve z východu na západ a po zprovoznění Nord Streamu zase opačným směrem. Bylo to sedmdesát procent jejího výkonu. Platil to ruský Gazprom a to fakticky za pronájem kapacity. Tedy bez ohledu na to, zda rourami proudil ruský plyn, nebo ne. Sypalo to pěkné penízky. Nejprve německé RWE, které bývalý státní Transgaz privatizovala vláda Miloše Zemana. Pak současným akcionářům z pojišťovny Allianz a z chemického koncernu Borealis. Jen jim to na dividendách vyneslo skoro sedmdesát miliard korun. Podnik skvěle fungoval a investoval a samozřejmě jako každá normální firma pracoval s úvěry, kterých nabral za 33 miliard korun.
Loni v lednu však Gazprom přestal platit a už nikdy nic nepoplatí. S ruským plynem nelze fakticky počítat a Slovensko, Maďarsko i Rakousko které dovážejí plyn z Ruska mají své cesty mimo Česko a nepočítají, že by přes Česko dovážely LNG z německých terminálů. Firma je tak fakticky zralá na to projít standardní restrukturalizací, protože jak ukazují její finanční výkazy, je schopná pokrýt svůj provoz a vygenerovat zisk mezi jednou až dvěma miliardami ročně, ale není schopná nikdy splatit své celkové závazky. Její skutečná hodnota je nulová, až záporná a zda se může překlopit do kladných hodnot je otázkou jednání s věřiteli a nějakém narovnání.
Jenže financující banky dluhy Net4Gas podle všeho prodali specializovaným firmám za zlomek jejich hodnoty, který se může pohybovat kolem třetiny. A tyto firmy na tom nyní budou chtít vydělat. Pokud se stát stane vlastníkem Net4Gas, stane se i tento dluh vlastně do značné míry státním rizikem. Podobně jako je tomu v současnosti u Českých drah, které by bez státního vlastníka měli mnohem horší přístup na trhy dluhopisů a je otázka, zda by se tam vůbec mohly financovat v rozsahu, jaký potřebují. Zahraničním firmám spekulujícím s rizikovým a nespláceným dluhem se to bude líbit, daňovým poplatníkům však určitě méně. Obzvláště v zemi, kde se musí sahat na důchody. Je to prostě o naplnění staré zkušenosti, že stát, a zdaleka nejen ten náš, nakupuje vždy dráž než za nejlepší cenu. A dodejme k tomu, že také levněji prodává, jak jsme se už mnohokrát v privatizaci poučili.
Takže zatímco u zásobníků jde především o zbytečný nákup účinně regulovaných aktiv, s nimiž stát nemůže dělat nic jiného než soukromník, tak v případě Net4Gas už jde o byznys, který pro stát a jeho rozpočet nemůže dopadnout dobře. A to ještě ve chvíli, kdy řeší vážné problémy se stále prázdnou a zadluženou kasou. Pokud by ty peníze vláda alespoň použila raději na nákup samotného plynu a jeho uskladnění, pomohla by energetické bezpečnosti a stabilitě dodávek evidentně účinněji a efektivněji.
