Byl to polibek, který obletěl svět. V médiích se ta pusa řeší na globální úrovni, ve Španělsku o něm dokonce jedná vláda. Co se stalo? Dvacátého srpna po skončení finále ženského fotbalového mistrovství světa na stadionu v australském Sydney prezident Královské španělské fotbalové federace Luis Rubiales v neskonalé euforii nad vítězstvím svého týmu při dekorování hráček políbil několik španělských hráček včetně Jennifer Hermosové. Jenže té vlepil polibek na pusu. A strhlo se peklo. Rubiales bude popraven, ale k flagrantnímu porušování práv žen v mnoha zemích fotbalistky mlčí. Je to pokrytecké.
Rubiales byl obviněn ze sexuálního násilí, protože Hermosová prohlásila, že polibek nebyl konsensuální, tedy že se uskutečnil bez jejího souhlasu. V původním prohlášení pro španělský fotbalový svaz ale tvrdila opak. Jak to přesně bylo, se už nikdy nedozvíme. Tvrzení proti tvrzení. Dnes hráčka požaduje pro sportovního bafuňáře exemplární trest. Přidaly se k ní fotbalistky a média v mnoha zemích i španělští vládní politici. Rubiales reagoval podrážděně, opakoval, že z funkce „neodstoupí, neodstoupí a neodstoupí“ a dodal, že je obětí honu na čarodějnice ze strany „falešných feministek“. Jedna vteřina ve sportu přerostla v politický a společenský skandál. Výsledkem je, že Luise Rubialese Mezinárodní fotbalová asociace FIFA skutečně suspendovala a zavedla proti němu disciplinární řízení i když zjevně není žádným sexuálním predátorem. Jenže to dnes v některých případech na obhajobu nestačí.
Větší hříšníci
Na kauzu kolem jednoho polibku se ale můžeme podívat i jinak. Mnohé podobné případy vyvolávají senzaci, protože jsou personalizovány a byly pečlivě zdokumentovány médii. Všichni se pak do toho vrhnou po hlavě. Existují ale daleko důležitější věci, které mohou s děním kolem souviset, jenže o těch se mlčí.
Předně, pokud si někdo nepřeje, aby byl líbám tak, jak to udělal Rubiales, je potřeba se tomu bránit. Ještě více máme chránit obecné hodnoty, kterou jsou pro západní civilizaci univerzální. Jenže při tom samém ceremoniálu, kde se odehrála kauza s polibkem, staly na pódiu dvě letušky v uniformách letecké společnosti Qatar Airways a držely na podnosu medaile, které pak hráčky Španělska dostávaly. Když se u této události stal nevyžádaný polibek problémem globálního významu, pojďme se podívat, proč hráčkám nevadila přítomnost velkého sponzora. Bylo by dobré měřit všem stejným metrem.
Qatar Airways, oficiální sponzor světové fotbalové asociace FIFA, je od roku 2014 firma plně vlastněná katarským státem. Tento stát podporuje některé extrémistické islamistické organizace v různých zemích. Tento stát uděluje tresty vězení za homosexuální styky. Sex mezi muži je zde označován zákonem za sodomii. V Kataru mohou být trans ženy zatčeny za trestný čin „vydávání se za ženu“. V některých případech rodinné soudy založené na islámském právu šaría považují svědectví ženy pouze za polovinu svědectví muže. Ženy se mohou vdávat pouze se souhlasem mužského poručníka. Dědičky dostávají polovinu dědictví, které obdrží jejich bratři. A tak dále.
Žádná fotbalistka na mistrovství světa, včetně těch vzbouřených Španělek, nekritizovala, že sponzorem mistrovství je státní firma ze země, kde mají takové zákony. Když ale chtějí chránit práva žen, což je správné, tak by je mělo zajímat, kdo se podílí na placení šampionátu, kde hrají. Protože jeden polibek, jakkoli nechutný, je oproti tomu banalita. Přitom stovka hráček, které se zúčastnily letošního šampionátu, se otevřeně přihlásila k lesbické orientaci. Sponzor ze země, kde takoví lidi skutečně trpí a mohou je dokonce uvrhnout do vězení, jim za zmínku ale nestojí. Proč? Ze strachu? Z vypočítavosti? Je to pokrytectví?
Problematická FIFA
Přitom fotbalové šampionáty pořádá asociace FIFA, na kterou se provalilo mnoho korupčních skandálů, kdy úplatky plynuly funkcionářům i od diktátorských režimů. Je to ta samá organizace, která pořádala v roce 2018 fotbalové mistrovství v Rusku, které už tehdy okupovalo ukrajinský Krym. A v roce 2022 si střihla mistrovství v Kataru. Jedním ze sponzorů FIFA je léta významná katarská firma (ještě nedávno byl jejím sponzorem i ruský Gazprom), protože peníze nesmrdí. Přesto bych čekal, že fotbalistky bojující za práva žen, budou minimálně zneklidněny, že jejich šampionát sponzoruje státní firma země, kde se dějí věci zcela nekompatibilní s jejich vlastním názorem. Ale mlčely.
Možná si ještě někdo vybaví fotografii, na které v říjnu roku 2000 dává při spuštění Jaderné elektrárny Temelín tehdejší premiér Miloš Zeman vroucí polibek na pusu předsedkyni Úřadu pro jadernou bezpečnost Daně Drábové. Byl ten polibek konsensuální? Zřejmě ano. Ale svět už je od té doby jinde, dnes by si už někdo Zemana „podal“. Přitom globálním zloduchům v případě porušování práv žen to prochází pořád dál. Jednoho španělského polibkového hochštaplera naopak čeká trest. Všichni se na tom popasou, ale co je důležitější, je jasné.
Text vyšel jako úvodník nového Reflexu, který si můžete koupit v našem Ikiosku >>>
