Hola hola, škola volá aneb Vítejte v čase dalšího útoku na rodinné rozpočty
Už jen dny zbývají do okamžiku, kdy se po letních prázdninách vrátí žáci a studenti do školních lavic. Období nákupu pomůcek proto vrcholí. Letošní výdaje mohou udělat v rodinných rozpočtech pěknou paseku. A to nejen proto, že ceny sešitů, penálů či obuvi na tělocvik meziročně opět vzrostly, ale na rozdíl od loňského roku stát už rodičům nepošle na jejich pořízení žádný bonus.
Loni přitom tato mimořádná dávka činila 5 tisíc korun a mělo na ni nárok zhruba 1,4 milionu dětí do 18 let, jejichž rodiče dohromady neměli roční hrubý příjem přesahující jeden milion korun. Toto státní všimné začal erár posílat rodičům na jejich účty během srpna. Takže když začala předškolní nákupní horečka, do velké části domácností už peníze dorazily a šlo se nakupovat. A přestože i loňské ceny školního vybavení byly meziročně vyšší, skřípání zubů nebylo tak výrazné… zaplatil to přeci erár.
Letos už však při nákupu pomůcek rodiny jedou za své a stejně jako u pořizování jakéhokoliv jiného zboží v Česku se i tady střetávají s realitou zdražování. Podle různých přehledů, které v uplynulých dnech zveřejnila řada médií, se ceny směrem vzhůru změnily úplně u všeho. Nejvíce pak zdražila školní sportovní obuv, sešity či sáčky na přezůvky, ale o desetinu více musí rodiče zaplatit i za pořízení svačinových boxů. Podtrženo sečteno, souhrnné náklady na pořízení školních pomůcek letos vzrostly zhruba o deset procent.
Největší darda obvykle čeká na rodiče prvňáčků, u kterých se vesměs kupuje kompletní výbava a všechny potřeby. Pokud rodiče sáhnou po kvalitním zboží a aktovce, která nepůsobí negativně na zdraví a držení těla dítěte, mohou se celkové náklady na školní výbavu prvňáčka vyšplhat až k pěti či šesti tisícům korun. Určitou úlevou pak může být skutečnost, že řadě dětí jejich první školní aktovku přinese už o několik měsíců dříve Ježíšek. U tužek, soupravy na výtvarnou výchovu či pracovní vyučování a dalších předmětů a aktivit už je zaběhnutá praxe, že třídní učitelka v nižších ročnících posílá rodičům soupis toho, co děti do školy potřebují. Rodiče pak vyrazí do papírnictví či specializovaných obchodů a nestíhají se divit, do jakých výšin se ceny daného zboží vyšplhaly. Na sociálních sítích pak lze nezřídka nalézt jízlivé narážky, zda pedagogové zároveň nejsou obchodními zástupci firem, které tyto pomůcky vyrábějí, a neinkasují od nich procenta z prodaného zboží.
Pořízením sešitů, boxu na svačinu či tužek však útok na peněženky rodičů zdaleka nekončí. Dalším podstatným výdajem je úhrada obědů ve školní jídelně. Jejich cena kvůli zvyšujícím se energiím i zdražujícím potravinám také od září vzroste. Položkou, která je nyní zahalena v husté mlze, ale zcela jistě se v následujících týdnech velice ostře rozsvítí, jsou výdaje na knihy, pracovní sešity a další výukové materiály. Doby, kdy všechny učebnice děti fasovaly, už patří do historie a právě současná generace rodičů je tou poslední, která tento „bonus“ mohla ještě využít. U učebnic je navíc úskalím skutečnost, že neexistují jednotné učebnice, podle kterých se příslušný předmět učí děti v celé zemi, ale je jich hned celá řada a každá škola si vybírá podle svého uvážení. Kapitolou samou o sobě jsou pak školní kroužky a volnočasové aktivity.
Nákup školních pomůcek však v sobě nese ještě jeden aspekt. Na jejich kvalitě či značce je patrný sociální status rodiny. Bohaté rodiny na pomůckách nešetří a jejich děti mají vesměs značkové vybavení, které se pak stane terčem pozornosti, ale i předmětem tužeb dětí ostatních. Ty pak vše přinášejí domů a svoje rodiče přesvědčují, že to potřebují také a že pokud to nebudou mít, ostatní se jim budou smát a budou považováni za losery. Rodiče se tedy musí obrnit dvojnásob. Loni velká část z nich výdaje na školní potřeby pokryla ze státního příspěvku a nad pořízením některé konkrétní pomůcky přivřela oko. Tento luxus letos nemají a v obchodech se proto bude hodně přebírat. Ale našinci s tím mají z dnešní doby bohaté zkušenosti. Když jdou do obchodů s potravinami nebo oblečením, dělají totéž.
