Fico před volbami stupňuje agresivitu. Pro Ukrajinu by byl katastrofa, útočí i na Česko
Parlamentní volby na Slovensku se blíží a v Evropě se zatím příliš nedoceňuje, jak budou důležité. Výhra Roberta Fica a jeho Směru by znamenala totální obrat v politice Slovenska vůči válce na Ukrajině a hodně by ovlivnila evropskou pomoc napadené zemi. Fico navíc před volbami přiostřuje, Ukrajince nazývá fašisty a včera se zastal fyzického útoku na Igora Matoviče.
Už za dva týdny budou Slováci rozhodovat o své budoucí vládě. Do čela země se vehementně dere kontroverzní expremiér Robert Fico a v průzkumech zatím vede. V kampani se mimo jiné ostře staví proti pomoci Ukrajině. „Válka na Ukrajině nezačala včera ani před rokem. Začala v roce 2014, kdy ukrajinští nacisti a fašisti začali vraždit ruské občany na Donbase a v Luhansku,“ řekl třeba nedávno na mítinku v Topoľčanech. Jelikož by Fico zřejmě vládl s krajně nacionalistickou Republikou, byl by obrat proti Ukrajině totální.
Ficův hlas by přinesl změnu i na mezinárodní scéně. O darování zbraní i protiruských sankcích totiž rozhoduje EU jednomyslně. Fico by se přidal k Orbánovi a rázem by už sankce blokovaly dva státy. V nedávném rozhovoru pro Český rozhlas navíc Fico řekl, že pokud bude Směr ve vládě, nedostane Ukrajina od Slovenska „ani náboj.“
Fašismus ze západu
Ficův kolega, trojka kandidátky Směru ve volbách Ľuboš Blaha byl nedávno ještě ostřejší. „Tehdy nás okupovali Němci, dnes Američané. Postavme se jim čelem. Naší základní historickou pravdou je, že fašismus a válka přicházely ze západu, zatímco svoboda a mír z východu,“ řekl Blaha při projevu minulý týden ve Zvolenu.
Příchod lidí s tak radikálními názory do slovenské vlády by byl skutečně zásadní i celo-evropsky, ačkoli se Slovensko jako malá země s pěti miliony obyvatel podceňuje. I o společných evropských půjčkách a dodávkách vojenské pomoci Ukrajině se totiž hlasuje jednomyslně. Kdyby chtěla, může je teoreticky blokovat třeba Malta nebo Lucembursko. Kromě sankcí by tak Fico měl velkou moc téměř paralyzovat veškerou podporu, které se Ukrajině nyní ze strany EU dostává. Zbývala by pak jen iniciativa jednotlivých států.
I z tohohle důvodu se v Evropě už delší dobu diskutuje o zrušení jednomyslnosti v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Její kritici navrhují, aby se i o zahraniční politice EU hlasovalo jen kvalifikovanou většinou. To by byl hodně ošemetný krok, jenž by mohl přinést obrovské rozpory v kontroverzních otázkách. Pořád je lepší muset hledat konsenzus. I když to třeba s Ficem a Orbánem nejspíš bude ještě hodněkrát zdlouhavé.
Agresivita se stupňuje
Fico se zřejmě snaží dostat zpět k moci za každou cenu. I proto neváhá označovat prezidentku Zuzanu Čaputovou za americkou agentku a v nedávném videu o ní říkal, že „špatně dopadne.“ Během let v opozici vystupňoval slovní agresivitu do takové výše, jaká je třeba v Česku nevídaná.
A přidal i po včerejším incidentu na tiskové konferenci Směru v Bratislavě. Matovič na Ficovu akci přijel s kampaňovým autem s velkými reproduktory a začal Ficův projev přehlušovat vlastní řečí. Za chvíli k jeho autu přišel exministr vnitra Ficových vlád Robert Kaliňák, který Matoviče napadl a snažil se mu sebrat jeho mikrofon. Na videu na Matovičových stránkách je vidět, že bývalý premiér dostal od Kaliňáka facku přes obličej, sám jej z auta kopl.
Vyhrocenost slovenské kampaně dokonale vystihuje reakce na tento incident. Fico nejenže se za své kolegy neomluvil, ani nevyzval veřejnost ke zklidnění a snížení agrese pár týdnů před volbami. Matoviče nazval debilem a ještě dodal, že „jedna facka je lepší než 30 minut vyjednávání.“ Toto krátké vyjádření posbíralo za pár hodin na Ficově stránce 18 tisíc lajků.
K Ficovi vzhlíží i někteří politici v Česku. Často ho za pozitivní příklad dává Jindřich Rajchl. A zpětně působí těžko uvěřitelně, že Miloš Zeman ještě jako prezident udělil Ficovi Řád Bílého lva, tedy nejvyšší české státní vyznamenání. Je pozoruhodné, jak se během pár let situace obrátila: Slovensko bylo dáváno za vzor, když si dvakrát v řadě zvolilo liberální hlavu státu, navíc v roce 2020 i pro-evropskou vládu. Teď jde všechno poměrně rychle opačným směrem.
