Petr Sokol: Cesta Roberta Fica k čtvrtému premiérství může být ještě docela trnitá
Prezidentka Zuzana Čaputová by dnes měla Roberta Fica pověřit sestavením vlády. Slavný comeback trojnásobného expremiéra do čela slovenského kabinetu ale stále není úplnou tutovkou. Na cestě do barokního paláce, kde v centru Bratislavy sídlí slovenská vláda, totiž ještě čeká několik překážek, přestože Ficova vysněná koalice s Hlasem a Slovenskou národní stranou (SNS) bude mít v parlamentu přesvědčivou většinu 79 křesel z celkem 150.
Problémy zatím nedělá prezidentka, která naopak bleskově splnila slib, že jako prvního pověří sestavením vlády lídra strany, která získá ve volbách nejvíce hlasů. Končící Zuzana Čaputová očividně nepodlehla pokušení pomstít se za všechno, co si už s Robertem Ficem vytrpěla a co opět gradovalo v samotné předvolební kampani, kde lídr Smeru dokonce vyhrožoval návrhem na prezidentčino ústavní odvolání.
Národovecký pětislepenec
Kámen úrazu se pro Fica naopak může skrývat v obou preferovaných koaličních partnerech. Černou můrou se překvapivě může stát ten menší z nich. Nacionalistická a proruská Slovenská národní strana totiž bude mít v parlamentu jediného poslance. Ano, čtete dobře. „Národniari“, jak se jim na Slovensku říká, budou mít sice desetičlenný poslanecký klub, ale v něm zasedne jediný straník – samotný předseda SNS Andrej Danko. Autor mnoha řečnických minel a komických okamžiků sice své straně zachránil návrat do parlamentu po čtyřech letech pestrou kandidátkou, na niž vzal menší národovecké straničky a řadu hvězd dezinformačních internetových televizí, ale jejich představitelé mu teď díky kroužkování „naskákali“ do parlamentu a on sám bude ve vlastním klubu jako kůl v plotě.
Vytvoří-li Fico skutečně vládu s SNS, bude jeho kabinet tím, čemu se třeba čeští Ficovi příznivci posmívají v současné Fialově vládě, když mluví o „slepenci“ pěti stran. V Dankově klubu totiž sedí třeba tři poslanci antipotratové strany Život – Národní strana nebo dva poslanci za Národní koalici – Nezávislé kandidáty, kterou kdysi zakládal Mečiarův místopředseda Sergej Kozlík. A pak by vládu musely ještě držet „volné radikály“ v podobě hvězd internetové TV Slovan a dalších nacionalistických influencerů. V podobě SNS si tedy Fico bere do party pěkný „pytel blech“. Ten asi nemá problém s Ficem vytvořit koalici, ale otázkou je její dlouhodobá stabilita, ačkoli Fico je jistě mistrem nátlakové hry, když jde o to, vytvářet či udržet parlamentní většinu.
Odpadlický kingmaker
Ještě větším oříškem ovšem může být druhý vysněný koaliční partner – strana Hlas, respektive hlavně její lídr Peter Pellegrini. Ten před třemi lety odešel ze Smeru, ale nebylo to nic ideologického. Pellegrini a pár dalších smeráckých poslanců si tehdy zkrátka mysleli, že Robert Fico už nemá politickou budoucnost.
Teď voliči dali Hlasu dost hlasů, aby byl v pozici toho, kdo má v ruce klíč k vládnutí, jak pro Fica, tak pro lídra druhého politického tábora – Michala Šimečku. Mnozí na Slovensku věří, že sám Peter Pellegrini by radši šel s Šimečkovými progresivci, ale většina jeho poslanců se naopak chce politicky vrátit „domů“ a spolupracovat ve vládě se svou dřívější, mateřskou stranou.
Hlasisti jsou každopádně bohatou nevěstou, protože Fico bez minimálně většiny jejich klubu žádnou vládu nepostaví. Pellegrini si proto může dávat spoustu podmínek. Může chtít třeba vyměnit třetího koaličního partnera, odvrhnout národovecký klub a povolat místo něj z druhého tábora katolické a konzervativní KDH. Tomu se sice do vlády s Ficem nechce, ale může ještě váhat.
Já prezident, ty premiér
Stejně tak může chtít Pellegrini od Fica příslib, že ho Smer podpoří příští rok v červnu v prezidentských volbách. V nich je teď podle průzkumů Pellegrini favoritem proti všem známým potenciálním kandidátům, ačkoli ještě neoznámil, že by sám kandidoval.
A pak je tu ještě „atomová“ podmínka, že lídr Hlasu bude požadovat, aby se Smer vzdal premiérské pozice ve prospěch Pellegriniho, protože to bude lepší pro zahraniční obraz Slovenska. Pellegrini stranu zakládal jako premiérskou a teď, když bude hrát hodně tvrdě, může svůj cíl naplnit. Nebo tím může minimálně dokázat, že Smer v kompromisní variantě nakonec udělá premiéra z někoho jiného než z Fica.
Bez Fica
Je při tom otázka, jak daleko je práh politické bolesti Roberta Fica. Pellegrini má ale v záloze možnost, že mu premiéra dá druhý tábor, k čemuž už vyzval třeba politický veterán a staronový poslanec KDH František Mikloško. Podle něj je třeba udělat vše pro to, aby Fico nebyl počtvrté premiérem. Pellegrini by navíc jako premiér lépe držel pohromadě nesourodou koalici svých liberálních socialistů (rozuměj exsmeráků z Hlasu), sociálních liberálů z progresivního Slovenska a Sulíkových pravicových liberálů z SaS s konzervativně katolickým KDH než progresivista Šimečka.
Navíc platí, že kdyby v tomhle scénáři chyběli někteří poslanci Hlasu, které by si nějak přilákal Fico, najde se asi na oplátku pár ochotných poslanců v Matovičově klubu OĽANO a přátelé, kam se zase vykroužkovalo i pár „přátel“ z jiných stran. Tenhle scénář se zatím jeví jen jako teoretický, ale Pellegrini s ním může tlačit Fica hodně do kouta, zvlášť když ví, že mnoho bývalých Ficových koaličních partnerů účast ve vládě s ním politicky nepřežilo.
Povolební vyjednávání se proto ještě může vyrovnat dramatu volební noci a Robert Fico se ještě hodně nadře, aby mohl být opět premiérem. A celkový výsledek pak ukáže, kdo je doopravdy Peter Pellegrini.
