Viliam Buchert: Varování pro Babiše ze slovenských i polských voleb. Nemáš koaliční potenciál? Nemáš pak vládu
Pokud umí Andrej Babiš počítat, a to snad jako jednu z mála věcí umí, měl by se zamyslet nad výsledky voleb na Slovensku a v Polsku i nad svými vlastními výsledky při hlasování do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Poučením by pro něj mělo být především to, že jeho hnutí ANO má slabý koaliční potenciál a bez toho ani při vítězství ve volbách nelze složit vládu. Když k tomu připočteme i to, že excentrický Babiš je pro mnohé politické konkurenty nepřijatelný z lidského hlediska, může se stát, že zůstane i po případném vítězství v dalších volbách na ocet. Podobně jako polská vládní strana Právo a spravedlnost.
Polský politický hegemon posledních let, strana Právo a spravedlnost (PiS) vyhrála nedělní volby u našich severních sousedů. Vypadá to ale, že novou vládu nemá jak a s kým složit. Hlavním důvodem její nevýhry (jak by řekl Václav Klaus) jsou ekonomické problémy země. PiS, která se prezentovala jako garant životní úrovně hlavně pro méně majetné skupiny obyvatelstva, nebyla v nastalé situaci schopna zaručit další růst. To samé vedlo k vítězství opozičníka Roberta Fica na Slovensku, protože předchozí vlády byly chaotické a selhaly.
Polská PiS také napadala před volbami skoro všechny na místní politické scéně a nevytvořila si tím potřebný koaliční potenciál pro další vládnutí. Jako nejsilnější strana také odpoutala pozornost od menších subjektů, které by jí případně mohly pomoct. A to samé se povedlo s pomocí extrémních názorů Ficovi, který poslal do politického bezdomoví některé ještě více nacionalistické strany. Na podobné cestě je i Andrej Babiš.
Také hnutí ANO a jeho vůdce Babiš kolem sebe nevytvářejí žádný koaliční potenciál. Přitom spoléhat na to, že by někdy mohlo ANO vytvořit jednobarevný kabinet, nelze. Babiš naopak vybudoval a provozuje hlasitou soldatesku, která kope do všech kolem. V časech žití v opozici jistě účinné, ale s ohledem na budoucí koaliční možnosti smrtící. V případě hnutí ANO totiž nejde jen o samotného Babiše, stejně si počínají i Karel Havlíček, Alena Schillerová, Margita Balaštíková nebo Jana Mračková Vildumetzová. Vlastně všichni, které strana vysílá bojovat za své zájmy. Body v průzkumech a sledovanost v televizi a na sítích to nahoní, co bude za dva roky bezprostředně po volbách, to ovšem neřeší.
Babiš teď neútočí pouze na Okamurovu SPD. Jenže to není jeho přirozený koaliční partner budoucnosti, to je pouze souputník v době opoziční. Okamurovo souručenství volá po vystoupení z EU a má problémy s NATO. To není nic, s kým by chtěl Babiš a ANO reálně vládnout. Samozřejmě se o to mohou pokusit, pokud chce pak SPD postupně odumřít.
Z dnešních stran vládní koalice má hnutí ANO ke všem nesmírně daleko. Už dnes můžeme prakticky vyloučit, že by existovala jakákoli možnost na koalici na celostátní úrovni s TOP 09, Piráty či STAN. Někdy se hovoří o tom, že by ANO mohlo jít do koalice s ODS. Jenže tato spekulace se objevuje už 10 let a vždy to bylo na celostátní úrovni jen přání otcem myšlenky. Představa, že v jedné vládě sedí Babiš a Petr Fiala, je spíše z Marsu. Problém je totiž i v samotné osobě Andreje Babiše, který je nevyzpytatelný a v mnohém nepřijatelný. Podobně jako Jarosław Kaczyński, předseda polské strany Právo a spravedlnost.
Jak jsme viděli na Slovensku i v Polsku, kromě vítězů kartami míchají hlavně další strany, které mají významný koaliční potenciál. Na Slovensku tak byly jakékoli možné varianty vzniku nové vlády v rukou Petra Pellegriniho a jeho strany Hlas-SD, která skončila na třetím místě. Podle toho to i dopadlo a ví to také Robert Fico, který se má stát ministerským předsedou a kterého Pellegrini zachránil. V Polsku tuto roli sehraje koalice Trzecia Droga, která rovněž skončila na třetím místě. Její součástí je i hodně konzervativní Polská lidová strana, která například vystupuje proti manželství homosexuálů a podporuje přísný zákon o potratech. Jenže nechce jít do vlády s PiS, ale liberály. Důvod? Ten samý, který budou řešit v Česku hnutí ANO i SPD po dalších volbách – s některými osobami chce být jen málokdo spojován. U nás je to Babiš a Okamura, v Polsku Kaczyński.
Jak se situace do dalších voleb do české Poslanecké sněmovny vyvine, ještě nevíme. Ale to, že průzkumy ukazují zcela jasné vítězství hnutí ANO, neznamená, že také bude vládnout. V případě vítězství bude k tomu muset najít koaličního partnera, spíše více koaličních partnerů. Zatím reálně nic takového neexistuje. Zhruba za rok by to mělo být jasnější. Jsou v tom ale některá úskalí. Pokud bude ANO pořád útočit na všechny, k vytvoření žádného koaličního potenciálu to nepovede. A útočit bude, Babiš to jinak neumí. Pokud by oznámily SPD a ANO před volbami, že reálně uvažují o vládní koalici, tak Babiš vyluxuje Okamurovy voliče (už to udělal s ČSSD, komunisty i dalšími). Pochybuji, že politický podnikatel Okamura, který také umí počítat, do toho tímto způsobem půjde.
Existuje ještě varianta, že vzniknou po vzoru SPOLU (ODS, TOP 09 a lidovci) jiné volební koalice, které pak sehrají nějakou roli při vytváření další české vlády. Mohly by pro tento účel spolu kandidovat malé protestní strany (od Svobodných až po Rajchlovo PRO). Pro ně je ale nebezpečné, že uzavírací klauzule pro vstup do sněmovny je pro koalici dvou stran 8 procent a pro tři a více stran 11 procent.
Pro strany dnešní vládní pětikoalice nevypadá situace dobře, protože se nedá předpokládat nějaké zázračné ekonomické oživení a komunikační schopnosti vlády jsou nedostatečné. Ovšem vládní strany už dnes kalkulují s tím, že dohromady dávají pořád slušný koaliční potenciál. Zatímco Andrej Babiš je sám voják v poli. Což se sice dnes jeví jako velká výhoda, ale zítra, tedy po dalších sněmovních volbách, to může být smrtící.
