Petr Havlík: Čím méně toho víš, tím lépe spíš aneb Masakr v Izraeli nás vrací o 80 let zpět
Hlavním a nejen obchodním artiklem 21. století jsou informace. Slovo informace pochází z latinského pojmu in-formatio, což je ztvárnění a utváření, v metaforickém významu to může znamenat „utváření mysli“. Informace nám poskytuje údaj o dění v reálném světě (měla by) a snižuje nejistotu příjemce sdělení (měla by). Informace se ukládají v našem mozku, ale také v informačních technologiích, které používáme i k dalšímu zpracování a případnému následnému přenosu (transportu). Mluvíme o vlastnostech informace, o zdrojích informace, o kvantifikaci, o relevanci, o jazyku a o uspořádání informace (informací). Použití či zneužití nějaké konkrétní informace může významně ovlivňovat procesy ve společnosti. Může být také vlivovou či konkurenční výhodou na trhu myšlenek i zboží, a může být také průvodním jevem informační války.
Vědecký zájem o informace začal mít výrazný prostor v minulém století, což souviselo s nástupem elektronické komunikace. Nyní vstupujeme do další fáze, která je ve znamení umělé inteligence ve věku hyperinflace nejen informací, ale i dezinformací. Internetové vyhledávače jsou jistě dobrým sluhou, ale mohou být také zlým pánem. Pomáhají, ale nesmí nás ovládnout, nezbavují nás odpovědnosti s nakládáním informací, s jejich dozdrojováním a zejména s jejich interpretací. Fakta (doložitelné skutečnosti) jsou nezřídka na vedlejší koleji, neboť se bezprostředně po objevení nějaké informace strhne boj o její interpretaci. Často se jedná o boj doslova nelítostný s použitím mnoha neférových prostředků.
S pojmem informace souvisí i edukace. Edukaci lze definovat jako proces soustavného ovlivňování chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech. Učíme se po celý život, například správnému nakládání s informacemi, což nám pomáhá v udržování svobodné mysli a k osobní aplikaci kritického myšlení. Kvalita vzdělávacího systému ve svých důsledcích výrazně ovlivňuje kvalitu života v konkrétním prostředí. Platí, že primárním zdrojem informace je poznání. Manipulátoři dovedou umně mixovat realitu s umělou konstrukcí všeho druhu. Pak se již pohybujeme v prostoru účelových fabulací. V souboji myšlenek a informací nezřídka vítězí ten, který posune (nebo zcela změní) význam konkrétní informace, a to tak, aby vzbudila silné vášně.
Teď jsme toho svědky v otevřeném konfliktu v Pásmu Gazy po předchozím brutálním útoku na izraelské civilisty. Raketa vypálená podle zveřejněných důkazů bojovníky Islámského džihádu ze hřbitova v Gaze (sic!) vedle nemocnice al-Ahli vybuchla asi omylem nad areálem sousedního špitálu. Palestinci z Hamásu ihned obvinili Izrael. Stalo se to 17. 10., tedy deset dnů po běsnění extremistů z Hamásu na hranici s Izraelem. Vylhaná „informace“ si žije svým životem. Přesně podle manuálů všech dezinformátorů a manipulátorů. Nejde o to, aby všichni něčemu věřili, smyslem je, aby nikdo nevěřil ničemu…a pak je možné vše.
Média vidí obrázky rozbořených budov, zraněné i mrtvé. Vše má posunout domácí i mezinárodní veřejné mínění. Vrah křičí, chyťte vrahy! Smysl je jediný: vzbudit vypjaté emoce – vztek a strach. Vše ostatní už dokáže dav, který se promění v běsnící kotel. Záminka k boji se rozhoří velkým plamenem. Podobně tomu bylo v noci z 31. 8. na 1. 9. 1939 v Gliwicích, kde Reinhard Heydrich na pokyn Hitlera narafičil přepadení německého vysílače tak, aby to vypadalo na přepadení Německa Polskem. Výsledek už známe – největší válečný konflikt v dějinách lidstva, v němž nejvíce trpěli právě Židé. Dějiny se opakují, schémata dezinformací, rafinované léčky a kamufláže jsou stále platná. Vytvoří se válečný narativ a pak už to běží dál a dál. Pokud zlo není zastaveno v zárodku, pak může dorůst až do obludných rozměrů.
Z Evropy znějí hlasy o tom, že by měl Izrael dodržovat mezinárodní právo a udělat vše pro to, aby se minimalizovaly počty civilních obětí. Hamás se v tichosti z viníka přetransformoval do pozice oběti, a to v době, kdy ještě stále drží rukojmí z Izraele (a pravděpodobně i jiných zemí) po teroristickém útoku na bezbranné civilisty, včetně dětí. Tekutý hněv džihádistů se šíří nejen v muslimském světě. Radikalizuje podporovatele tzv. palestinské otázky po celém světě. A stačila k tomu jedna vylhaná informace o tom, že Izrael bombardoval nemocnici v Gaze. Džin byl z láhve vypuštěn.
Sledujeme události, které mají globální dosah. Útok na Izrael je útokem na naši civilizaci, na naše kořeny poznání. Staré ruské přísloví říká, že čím méně toho víš, tím lépe spíš. Asi ano. Nevím, jak se teď spí analytikům, zpravodajcům, investigativcům, ale hádám, že asi ne moc dobře. A jak se spí mladým izraelským vojákům, kteří vynášeli mrtvé děti z izraelských domů? A jak se spí jejich vrahům? Vracíme se nejen o 80 let zpět, masakr z izraelských hranic nás vrací do středověku. Neptejme se, komu zvoní hrana. Zvoní nám všem.
