Viliam Buchert: Digitální holocaust a řádění antisemitů. I to je pozadí války Izraele a teroristů z Hamásu
Antisemitismus je nejstarší nenávistí v lidských dějinách. Lze ho vysledovat již ve starověku. Nekonečné konflikty na Blízkém východě tento problém dál vyživují a zásadně štěpí politiku i společnosti na celém světě. Kvůli válce, kterou v minulých týdnech vyvolalo řádění islamistických hrdlořezů palestinského Hamásu v Izraeli, vidíme, jak antisemitismus daleko více vystrkuje svoji ošklivou hlavu ve všech aspektech veřejného života a dávné a hluboce zakořeněného nepřátelství vůči Židům se šíří ohromnou rychlostí. Nový izraelsko-palestinský konflikt potvrdil i dvě neblahé tendence, které celý jev i v Evropě a USA provázejí.
1. Na sociálních sítích dochází k naprosto bezprecedentnímu globálnímu šíření antisemitských příspěvků. Jen na síti X (předtím Twitter) se jejich počet od října loňského roku do konce října roku letošního zvýšil více než dvojnásobně. Na jiných sítích je to ještě horší. A na účtech, které jsou provozovány v arabštině a jazycích muslimských zemí obecně, je to katastrofa rovnající se digitálnímu holocaustu. Stejně radikální jsou i muslimové žijící v Evropě. Především arabsky mluvící uprchlíci (například ze Sýrie) si sebou přinášejí na náš kontinent antisemitismus, který je u nich pěstován od mládí.
2. S úchylnými antisemitskými praktikami stále více pracují i západní progresivní a levicová hnutí, která kritizují politiku Izraele – zejména ve vztahu k palestinskému obyvatelstvu na územích, které ovládá židovský stát od roku 1967. Například studie zveřejněné na jaře tohoto roku zjistily, že k antisemitským trestným činům z nenávisti dochází v USA zejména v politicky progresivních oblastech země – v metropolitní oblasti New Yorku a obecně na severovýchodě nebo v městských centrech v Kalifornii. Tyto americké regiony jsou považovány za pohostinné vůči menšinám z celého světa, ale v posledních deseti letech jsou současně i centry antisemitského násilí.
Paradoxem je, že mnozí lidé na Západě, kteří tvrdí, že bojují proti rasismu, dnes surfují i na protižidovských vlnách. Na demonstracích v západních i muslimských zemích slyšíme a vidíme staré heslo: „Od řeky k moři, Palestina bude svobodná“. Což ale v překladu znamená, že Palestina se bude rozkládat od řeky Jordán po Středozemní moře, jinými slovy, že Stát Izrael bude smeten z povrchu zemského. To se děje v Londýně, Berlíně, Paříži, stejně jako v Istanbulu či Káhiře. Protestující proti Izraeli přirovnávají sionismus k nacismu a odsuzují „izraelský apartheid“. Že jsou na palestinských územích zakázány potraty, porušována práva žen a sexuálních menšin, že tam dlouhé roky neproběhly žádné volby, že je otevřeně podporován terorismus, o tom se na protestech mlčí.
K tomu švédská klimatická celebrita Greta Thunbergová zveřejnila na Instagramu fotku, na které drží ceduli s nápisem „stojím za Gazou“ bez toho, aby u toho tehdy zmínila Hamásem povražděné izraelské děti či těhotné ženy. Obrázek původně ozdobila i plyšovou chobotnicí, jež je považovaná za antisemitský symbol. Za symbol židovského spiknutí pak proruští a další blouznivci považují i válku na Ukrajině, protože ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský je přece Žid. V dagestánské Machačkale (na jihu Ruska) místní lůza obsadila letiště, snažila se najít Židy a vyhnat je z města. A jistě, svolali se pomocí sociální sítě Telegram. Po celém Rusku se zvedla vlna antisemitských nálad. Ty vedou až k takovým absurditám, že se objevila spiklenecká obvinění, že hnusné sexuálně predátorské chování známého hollywoodského magnáta Harveyho Weinsteina nějak souviselo s jeho židovským původem.
Novodobý pogrom proti Židům živený silným antisemitismem je tak veden jinými prostředky než v minulosti, ale jeho výsledek má být stejný jako kdysi. Že na to naskakují i skupiny progresivistických aktivistů a mnozí mladí lidé v Americe a Evropě, je jejich tragickým selháním.
Po druhé světové válce, zejména kvůli stínům, které vrhaly koncentrační vyhlazovací tábory, byl antisemitismus v západních demokraciích kulturně, politicky a intelektuálně nepřijatelný. Nyní jsme však podle všeho svědky toho, že tato epocha končí a k pochopení dávných kořenů antisemitismu mají nastupující generace méně vůle a přidávají se na stranu protivníků Izraele, protože je to módní a trendy. Izrael je vyčleňován ze společnosti ostatních zemí (třeba prostřednictvím absurdní politiky OSN), jeho charakter je démonizován tvrzením, že samotná existence tohoto státu je rasistickým počinem. Jistě, izraelská politika není žádným příkladem cnosti, někdy právě naopak, ale zpochybňovat podstatu Izraele, což dělají teroristé z Hamásu, skoro všichni Palestinci a s nimi bohužel i část západní veřejnosti, je cestou do pekel.
Text vyšel také jako úvodník nového Reflexu, který si můžete koupit v našem Ikiosku >>>
