V tom autobuse jsou Židi! Jak v Rusku obživla vlna antisemitismu?
Dějí se věci, které jsme doposud neviděli. Rozzuřený dav v severokavkazském Dagestánu vzal útokem letiště a hledal Židy, aby je mohl lynčovat. Pogrom, jaký jsme viděli naposledy před sto lety, a jako by se nikdo nepoučil z holocaustu. Co se vlastně v Rusku děje a nakolik se jedná o ukrajinské provokace, jak tvrdí ruské úřady?
„Najednou vidíme, jak stovky lidí vtrhly na letiště. Policie nás evakuuje do autobusu, ale dav na letištní ploše za námi běží a zasypává nás kameny,“ popisuje pro portál Meduza.io cestující z Tel Avivu situaci v neděli na letišti v dagestánské Machačkale, které vzal útokem rozzuřený dav místních muslimů rozezlených kvůli situaci v Gaze. Jejich cílem byli občané Izraele a kvůli odplatě za akce proti Palestincům je byli odhodláni lynčovat.
„Děti křičí, jednu dívku zraní střepy rozbitého okna. Je to hrozné. Autobus přejíždí po letišti, běhají za námi lidé, hází kameny. Dávám na okno kufr. V jednu chvíli dav autobus zastavuje, vcházejí dovnitř a ptají se každého, zda je muslim nebo žid. Máme štěstí, Izraelci v autobuse mluví rusky. Mohlo to skončit tím, že by nás zabili.
Nemluvím rusky, ale pomáhá mně Izraelec, který mluví za mě. Odpovídám, že jsem muslim, a bojím se zemřít. Naštěstí mně věří. Viděl jsem ale svou vlastní smrt, protože pokud by mě vyslýchali podrobněji, přišli by na to, že jsem Izraelec. Zachraňuje nás policie, bere autobus pod ochranu před tisícem příznivců Hamásu.
Po čtyřech hodinách hrůzy nás evakuuje vrtulník ruské armády. Střílí do vzduchu, aby odstrašil dav jako ve válečných filmech. Pak nás veze na vojenskou základnu v jiném městě. Tam přespíme a jíme. Kdo chce, letí dál do Moskvy, ale někteří zůstávají,“ sděluje své zážitky cestující.
Odčiníte si to na Ukrajině
Zrekapitulujme si, co se stalo. V neděli po osmé večer přistával na mezinárodním letišti v metropoli kavkazského Dagestánu letoun se 45 pasažéry z Tel Avivu, 15 z nich byli Izraelci. V tu chvíli se u terminálu objevil dav lidí, který se postupně zvětšoval až na zhruba 1500 mužů v mladším a středním věku. Bez problémů překonali ochranu letiště a vtrhli do terminálu, kde výtržníci vyráželi dveře a hledali lidi s izraelskými pasy. Současně vzali pod kontrolu oba výjezdy z letiště a kontrolovali vozidla, zda v nich nesedí někdo s izraelským pasem.
I přes přítomnost pořádkových oddílů policie se dav dostal až na letištní plochu, kde se slovy „tamhle v tom autobuse jsou Židi“ začal pogrom na lidi jen kvůli jejich původu. Jen souhrou náhod a díky duchapřítomnosti a solidaritě pasažérů neobjevili agresivně naladění antisemité žádný cíl svého hněvu, a tak nelze říct, co by s ním ve skutečnosti udělali. Vlídné zacházení by to ale rozhodně nebylo.
Při nepokojích a srážkách s policisty bylo na 20 lidí zraněno, desítky policie zatkla a pohrozila zúčastněným, že pro jejich identifikaci bude využit kamerový systém rozpoznávání obličejů. Všem účastníkům a iniciátorům zvláště hrozí tvrdé tresty až do 15 let vězení a dagestánští představitelé se už nechali slyšet, že budou moct svou vinu odčinit „účastí ve speciální vojenské operaci“ na Ukrajině…
Nešlo o první výbuch antisemitského násilí. Podobně agresivně naladěný dav oblehl v sobotu v Chasavjurtu hotel, o němž kolovala fáma, že tam jsou ubytováni židovští uprchlíci. Správci nakonec povolili zástupcům davu „inspekci“ zařízení a vyvěsili cedulku „Izraelcům vstup zakázán“. Nedávno také někdo podpálil budované židovské centrum v Nalčiku, hlavním městě autonomí Kabardsko-balkarské republiky.
Antisemitismus ruský a sovětský
Projevuje se to, že antisemitismus je v ruské a celé postsovětské společnosti stále zakořeněný. Prakticky až do bolševické revoluce se na Židy vztahovala omezení spočívající v tom, že nemohli žít ve větších městech. Rovněž pogromy byly realitou v 19. století, a dokonce ještě v divokých letech kolem bolševické revoluce. Ta však nakonec přinesla i konec diskriminace a formální zrovnoprávnění občanstva. Nelze se tedy divit, že množství Židů vítalo komunistickou ideologii a stali se exponenty vládního aparátu i tajné policie.
Sověti také rozjeli svérázný experiment jménem Židovská autonomní oblast na Dálném východě s hlavním městem Birobidžan nedaleko Chabarovsku. Cílem bylo sestěhovat všechny Židy na jedno místo a vytvořit pro ně enklávu, která by mohla být novou zemí zaslíbenou nebo taky ghettem, otázka je jen, jak to lze brát. Koncem dvacátých let minulého století dostali k dispozici půdu a úřady poslaly první osadníky.
Vůdce Josif Stalin zabil tři mouchy jednou ranou: osídlil nová území, posílil loajálním osídlením blízkou hranici se sousední Čínou a vyřešil ožehavou židovskou otázku. Stěhování sice mělo být dobrovolné, někdy se ale stávalo, že lidé dostali 24 hodin na sbalení a museli na východ povinně. Věnovali se tu zemědělství a zakládali osady jako Amurzet (ze zkratky Amurské židovské tovaryšstvo), Stalinfeld (v jidiš Stalinovo pole) či Waldheim (domov v lese).
V dobách největšího rozkvětu po druhé světové válce měla židovská autonomie 28 tisíc obyvatel. Jinak tam ale život měl k zemi zaslíbené daleko a nelze se divit, že jak se objevila možnost odejít do Izraele, využili ji takřka všichni. Dnes v židovské autonomii žije Židů kolem jednoho procenta a čas od času se objeví návrh název regionu v této podobě změnit.
Sovětská společnost sice občany zrovnoprávnila, jen tím ale zakonzervovala problém. Projevilo se to naplno po příchodu nacistů za druhé světové války, kdy se část místního obyvatelstva aktivně zapojila do vyvražďování Židů v sestavě různých pomocných oddílů. Tady je třeba dodat, že funkci pomahačů plnili stejně horlivě i Bělorusové, Ukrajinci, Lotyši, Litevci či Estonci.
Tato kapitola je v Rusku dnes tabu, a pokud to není vysloveně nutné, nemluví se o tom. Rusové sice vědí, co se dělo v Auschwitzu, a občas se tam zajedou podívat, připomínat si, že podobné masakry probíhaly i v rokli za jejich městem je ale pro ně příliš syrové, šokující a nepříjemné. Nutno ale dodat, že podobný vztah ke své temné historii mají i Ukrajinci či občané Pobaltí, kde se to snaží různými způsoby vytěsnit, což třeba opakovaně kritizuje izraelský historik a známý hledač nacistických válečných zločinců Efraim Zuroff.
Ke konci 40. let pak sovětský režim, který se do té doby antisemitsky neprojevoval, zaútočil i tímto směrem. Obětí jednou z posledních Stalinových čistek se stali židovští intelektuálové a lékaři, kteří doplatili čistě jen na svůj původ. Nakonec většinu z nich zachránila smrt „velkého vůdce“.
Rusko viní Ukrajinu
A pak je tu i specifikum Kavkazu, kde se antisemitismus předává z generace na generaci, stále v lidech je a projevuje se veřejně. A to navzdory tomu, že v centrálním Rusku a zvlášť v Moskvě či Petrohradu se stalo v posledních letech módou neakceptovat jakékoli projevy protižidovské averze. Mezi prostými lidmi na Kavkaze to ale neplatí a to se ukázalo i nyní.
„Prakticky každý den vidí obyvatelé Dagestánu nová a nová videa bombardování a ostřelování v sektoru Gazy a také těla žen a dětí. Vidí, jak neviní lidé umírají i s celými rodinami a žádná z velmocí nezasáhne. Odtud je nenávist k Izraeli,“ řekl Meduze anonymně jeden z dagestánských žurnalistů. Obyvatelé jsou tak velmi agresivně naladění a stačil impuls v podobě postu na kanále v síti Telegram – Utro Dagestana, který 28. a 28. informoval o tom, že do regionu přijedou běženci z Izraele, a vyzýval k tomu, „přivítat“ je na letišti.
Kanál vznikl zhruba před rokem za pomoci bývalého poslance ruské Státní dumy Ilji Ponomarjova, který v roce 2014 odešel do exilu a od roku 2016 žije na Ukrajině, získal zdejší občanství a zapojil se do obrany proti ruské agresi.
„Kdysi mě oslovila skupina islamistů z Dagestánu a požádala o podporu v boji s válkou a proti mobilizaci,“ objasňuje nyní Ponomarjov ve svém prohlášení. „Pomohl jsem, iniciovali jsme plnohodnotné národní povstání a zastavili mobilizaci, vláda ustoupila. A poté se kolegové vydali vlastní cestou,“ píše opozičník a zdůrazňuje, že s akcí nemá nic společného.
Pro Rusko je ukrajinská stopa vděčným hromosvodem, kterým je možné obrovskou mezinárodní ostudu odůvodnit. „Je třeba pochopit, kde je kořen zla. Kde je pavouk, který se snaží svou pavučinou spoutat celý svět,“ obvinil ruský prezident Vladimir Putin z vyprovokování nepokojů Spojené státy, jejich spojence a zvlášť Ukrajinu, kteří podle něj akci uskutečnili za pomoci západních rozvědek.
Ukrajina samozřejmě jakýkoli podíl na vyprovokování nepokojů odmítla. „Ruský antisemitismus a nenávist vůči jiným národům jsou systémové a hluboce zakořeněné,“ prohlásil prezident Volodymyr Zelenskyj. S jeho výrokem nelze než souhlasit, antisemitismus, ale i xenofobie a netolerance k islámu jsou přirozenou součástí cítění ruské společnosti. Projevují se přezíravými postoji a někdy až nenávistí k migrantům převážně ze střední Asie, kteří hromadně přicházejí do Ruska za prací.
Byla to psychologická operace?
Na Židy tyto nálady dosud necílily. To se ale může změnit a vystupňovat se v regionech jako je muslimský Severní Kavkaz, ale rovněž islámský Tatarstán v centrální části země. Pro Rusko je taková situace, kdy dav lidí vtrhne na letiště a dělá si tam, co chce, krajně nepříjemná. Po Prigožinově puči se totiž opět ukazuje neschopnost takovým akcím čelit. Stačí jedna vhodně cílená výzva na Telegramu, rebelie je na světě a potlačit dav více než tisíce rozlobených lidí je pak velmi těžké.
Kanál Utro Dagestana bude pravděpodobně zablokován správcem Telegramu, není ale problém vytvořit jiný a možnosti komunikace přes tuto síť jsou nevyčerpatelné. Jaký je podíl Ukrajiny, o němž se spekuluje, není zase ale otázka od věci.
I Kyjev vede psychologické operace a podpora vzniku islamistického a ostře protirežimního kanálu, jímž Utro Dagestana bezpochyby je, už takovou akcí byla. A ani pokračování v podobě řízeného vyprovokování pogromu není vyloučeno, zostuzování nepřítele a paralyzace jeho společnosti do repertoáru psychologických operací patří a Ukrajinci je umí.
Jenže to taky takto vůbec být nemusí. Kavkazská společnost je ve stavu současné naštvanosti na izraelské počínání v Gaze, ale i na ruskou mobilizaci a na celý svět si pogrom zorganizovat sama od sebe. Stačí jen výzva v pravý čas na pravé místo.
Jasné je tak jen jedno – Rusko nám připraví v budoucnosti ještě mnohá překvapení. Otázka je, kdy se i ono samo otřese v základech.
