Bohumil Pečinka: Ať žije Česká republika aneb Kudy naše historie promlouvá k dnešku?
Titulkem „Ať žije Česká republika“ opatřil hitmaker Karel Hašler v roce 1919 svou slavnou píseň. V jejím refrénu se zpívá: „Ať žije naše Česká republika! Voláme stále z plných plic, ctíme a vážíme si Masaryka a sami neděláme nic…“
Písnička je bez jednoho roku stejně stará jako samostatný stát (105 let) a jemně spojuje patos a ironii, což je takový náš středoevropský vynález. Podobný druh humoru mají snad jen Angličané, ale to má zase jiné kořeny. Na první pohled se zdá, že 105 let je pěkně dlouhá historická doba. Ve skutečnosti jsou to jen tři generace. Někdy ani to ne.
Holčička ze známky
Existuje slavná fotografie z června 1928, kdy je prezident Masaryk u příležitosti desátého výročí vzniku republiky na náměstí ve Žďáře nad Sázavou. V náručí má tříletou holčičku v pestrobarevném kyjovském kroji. O deset let později tehdejší pošta udělala z fotky starého prezidenta a dívky legendární dopisní známku. A teď počítejte se mnou.
Holčička se jmenuje Eva Haňková a dodnes žije v americkém Michiganu. Je jí 98 let a stále se těší dobrému zdraví. V jednom rozhovoru si vzpomíná, že tehdy ve Žďáře se jí Masaryk zdál strašně starý. Vtip je v tom, že jemu tehdy bylo „jen“ 78 let, tedy byl o dvacet let mladší, než je dnes stále ve zdraví žijící paní Haňková.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
