Jefim Fištejn: Zachraňte vojína Goliáše! Všichni tmáři i pionýři světa spolu proti Izraeli
Zpráva z 25. října letošního roku: spolek milovníků opery na Cambridgeské univerzitě zrušil na žádost místních studentů dříve ohlášené uvedení Händelova oratoria Saul. Těm vadily zejména scény souboje izraelského bojovníka Davida s filištínským obrem Goliášem, v němž chytřejší a mrštnější David poráží Filištína.
Děj se odehrává před třemi tisíci lety a vypráví příběh jednoho z četných střetů prvního izraelského království s jedním z přistěhovalých „národů moře“, jemuž se v naší dějepravě říká Filištíni nebo Pelištejci. Pokrokoví studenti však bystře spatřili v biblickém vyprávění metaforu současného konfliktu mezi Izraelem a Hamásem, přičemž skladatel Händel, sám si toho nevěda, neboť žil zhruba tři století před tímto konfliktem, stál zřejmě na špatné straně dějin. Pro pokrokové studenty by se stal přijatelným, kdyby biblický námět upravil tak, aby vítězný Goliáš nevypadal jako kolonizátor ze středomořských ostrovů, především z Kréty, a autochtonní, místně příslušní Izraelci, aby byli líčeni jako dobyvační přistěhovalci z celého světa.
V tom případě by sympatie uvědomělé omladiny mohly být zcela na straně utlačovaného Goliáše a Davidovo použití oslí čelisti místo chybějícího praku by mohlo být pranýřováno jako typická izraelská záludnost ve vynalézání nekonvenčních zbraní.
Že se jedná o studenty výslovně pokrokové, je v tomto kontextu mimořádně důležité. Navzdory milionům opačných příkladů je víra v samospásnost pokroku páteří progresivismu coby světonázoru. Je to žitý pocit na způsob náboženské víry. I když se všeobecně uznává skutečnost, že čím rychlejší je vědecko-technický rozvoj, tím propastnější je zaostávání mravně etických základů lidské společnosti, nikoho z uvědomělých to nikterak neodrazuje. Ti z nich, kdo jsou schopni svůj stav reflektovat, vidí v jevu všestranného zhrubnutí a primitivizace mravů nepřímý důkaz postupujícího pokroku. Ti, kteří realitu reflektovat neumějí nebo z pohodlnosti nechtějí, rádi podléhají vábení brutality jako čehosi původního, niterného, odvozeného z přirozeného řádu věcí.
Pocit je to určitě úchvatný, i když pokrokářství jako celek se dávno dostalo do slepé uličky, stojí přimáčknuté čelem k neprůstřelné skleněné zdi. Za zdí je vytoužená, bájná, leč špatně dosažitelná budoucnost, tady je smutná realita. Vyjevila se úděsná pravda, že ani politické síly, ani intelektuální elity nejsou schopny nabídnout lidstvu aspoň trochu atraktivní projekt budoucnosti. Všechny předchozí vize byly „zváženy na vahách a shledány lehkými.“ Proces pokrokové brutalizace žití znepodstatnil myšlenkové směry, které se zdály být dobrou náhražkou za neexistující globální vize. Třeba taková představa, že umným omezením lidské činnosti lze do značné míry obnovit klimatickou rovnováhu, jinak že lidstvo rychle zajde na úbytě, náhle ztratila povahu úzkostné obsese, přestala budit lidstvo ze spaní a začala být vnímána jako jedna z mnoha zneklidňujících, nikoli však život ohrožujících trampot. Z učení, které si činilo nárok na klíč k poznání smyslu existence, se stala jen jedna z možných intelektuálních kombinací, bez větších záruk.
Totéž platí pro intelektuální směr, jehož smyslem bylo dobrat se ke konečnému počtu pohlaví lidského druhu, jakož i počtu způsobů jejich páření. Směry zůstaly pouze zajímavé, nikoli však osudově důležité pro další život lidí. Příliš hrubě ten život začal být ohrožován zcela jinými faktory. Nikam však nezmizela akutní potřeba početných vrstev badatelských, výzkumných a politických elit zůstat na špici pokroku. Proto s tak velkou úlevou byla demokratickou veřejností uvítána možnost přimknout se k pokrokovému proudu prostou deklarací své podpory palestinské věci.
Odpovědi na prekérní otázky s ní spojené nikoho příliš nezajímají. Jak si představují jakési pomyslné usmíření Izraelců s Palestinci v situaci, kdy ti druzí se vůbec netají úmyslem dosáhnout konečného řešení židovské otázky? Jak si představují zeměpisné a státoprávní uspořádání na území, které bude připomínat holandský sýr spíše než obranyschopný státní útvar? Je to nesplnitelná úloha připomínající pohádkové zadání „Běž tam, nevím kam, přines to, nevím co.“ Samotný způsob formulování úkolu je však velice typický pro každého falešného dobromysla: formálně bohulibý, avšak ve skutečnosti generující mnohem více neřešitelných problémů, než jich bylo předtím.
Jasná páka, pokrokáři všech zemí se začali dostávat do vysoce konfliktních situací, které se předem daly očekávat. Skupina aktivistů LGBT se nedávno dostavila na Západní břeh ve snaze demonstrovat svou solidaritu s palestinským odbojem. Není divu, že část jich byla na místě zlynčována a zbytek musel volat izraelskou armádní hlídku na záchranu holého života před hněvem rozzuřeného davu místních muslimů. Nebo snad stoupenci ženského zrovnoprávnění, či stejnopohlavních sňatků se vážně domnívají, že zrušení izraelského státu a „osvobození Palestinců“ nějakým záhadným způsobem posune lidstvo dopředu ve věcech jejich zájmů? Pak už nebude koho zvát na ochranu před rozběsněným davem pravověrných.
Není to patrno na první pohled, ale mocné přimknutí se k palestinskému „boji za svobodu“ všech autoritářských a totalitárních režimů, co jich na světě jest, je neseno stejným patosem jako v případě západních levicových pokrokářů. Tak jako oni, i ruští, čínští a ostatní diktátoři milují svobodu a pokrok, pokud vedou k rozvracení demokratických společností se vším, co k nim patří. Všechny jejich stoleté plány žalostně zkrachovaly, žádný z velkohubých nápadů se neuskutečnil – nezbývá než se připojit k pokrokovému předvoji lidstva, jímž se zdá být palestinský odboj, a stanout mu rovnou v čele.
Pro obzvlášť nedoslýchavé mluvčí Hamásu nedávno nahlas zopakoval, že nejlepším přítelem Palestinců je právě Vladimir Putin. Aha! Pak nemůže být tak zlý, jak se zprvu zdálo!
Průvod demonstrantů za svobodu Palestiny, což je společensky přijatelné slovo pro zničení Izraele, je vždy velmi kuriózním shromážděním zapálených nadšenců. Potkali se v něm a slíbili si svornost islámští džihádisté, uvědomělí studenti liberálních univerzit a jejich pomatení profesores, odvážní obdivovatelé Hitlera a praví novodobí nacisté, zastydlí komunisté a marxisté všech chovných odrůd, zastánci tuhých diktatur na všechny způsoby, klimatičtí alarmisté a aktivisté rozlišných utlačovaných sexuálních menšin, včetně těch masochistů, kteří vědí, že vítězství pokroku v tomto hamásovském provedení jim slibuje jistojistou mučivou smrt, a přesto milují své budoucí trýznitele. Jsme svědky toho, jak v jednom šiku razí krok a zdvihají pochodně uřezávači hlav a bojovníci za svobodu a mír, za světlou a čistou budoucnost lidstva. Stačí odvalit z cesty balvan zvaný Izrael! Stačí zachránit vojína Goliáše!
