Indie se chce přejmenovat. Které státy změnily název a proč se přitom mluví o České republice

Podobný typ přejmenování ostatně provedlo nedávno i Turecko. V rámci nárůstu národní hrdosti za prezidenta Erdoğana země požádala vloni v červnu OSN i mezinárodní společenství, aby o ní nadále už nemluvily jako o Turecku, ale používaly původní jméno v turečtině, které zní „Türkiye“. Prezidentu Erdoğanovi prý mělo vadit, že se o jeho stále silnější zemi mluví v angličtině jako o „Turkey“, což může znamenat i krocan.

Jiné země prošly divočejšími přejmenovávacími procesy. Když v dubnu 2018 slavilo malé království na jihu Afriky, známé do té doby jako Svazijsko, 50. výročí vlastní nezávislosti, šokoval i své občany král Mswati III., když oznámil, že už se nadále jejich země takto jmenovat nebude. Absolutisticky vládnoucí panovník se rozhodl, že se jeho země bude nově nazývat Eswatini, a uvedl pro to dva důvody. Zaprvé by se africké země měly vracet ke svým předkoloniálním názvům a za druhé prý krále trápilo, že si jeho vlast cizinci často pletou se Švýcarskem. Zní to bizarně, ale Mswati III. argumentoval podobností anglických názvů Swaziland a Switzerland.

Odstraňování historických, často koloniálních názvů je v Africe přitom opravdu populární. Řada států to udělala už při vyhlašování nezávislosti, jiné později. Dříve narození si proto třeba ještě vzpomenou na Horní Voltu, která v roce 1984 opustila název podle řeky, u níž leží, a přejmenovala se na Burkinu Faso, což vzhledem k míře korupce v zemi trochu překvapivě znamená „Země nezkorumpovatelných lidí“.

Podobný krok provedla také třeba Šrí Lanka, která v roce 1972 opustila jméno Cejlon, nebo Barma, kterou vojenský režim v roce 1989 přejmenoval na údajně méně koloniálně znějící Myanmar, což navíc navenek mylně vydával za označení, které více zohlednění existenci menšinových národů. Ve skutečnosti ale jak Barma, tak Myanmar pochází z barmanského pojmenování země z doby před příchodem Britů. První bylo pro místní lidi spíše hovorové označení, druhé formálnější.

Země se historicky také přejmenovávaly se změnou vnitřního politického uspořádání. Za příklad může sloužit jedna z největších afrických zemí, která se dnes nazývá Demokratická republika Kongo. Tu její dlouholetý diktátor Mobutu Sese Seko „překřtil“ na Zair v rámci svého tažení za tzv. autenticité – příklon k africkým kořenům. Možná v tom ale byla i pragmatická snaha odlišit se v názvu státu od sousední Republiky Kongo. Po pádu Mobuta se pak opět vrátilo i nyní platné pojmenování Demokratická republika Kongo.

Jak na orloji se měnily režimy a s nimi i názvy státu také v Kambodži. Ta nesla tohle jméno za monarchie, ale s příchodem vojenského režimu generála Lon Nola se změnila na Khmérskou republiku. Když nastoupili komunističtí Rudí Khmérové, byla z ní Demokratická Kampučia, po nástupu prosovětských komunistů zase Kampučská lidová republika, aby se s návratem krále dospělo zase zpátky ke Kambodže…

Státy se ovšem přejmenovávají někdy i nuceně. Jako relativně nedávný příklad může sloužit Makedonie. Tato bývalá jugoslávská republika se od vyhlášení nezávislosti potýká s „harašením“ od sousedů. Vévodí mu Řecko, které svého nového souseda donutilo změnit nejenom vlajku, ale také oficiální jméno země. Makedonci chtěli své nově samostatné zemi říkat Makedonie nebo Makedonská republika. Jejich jižní sousedi ale věří, že jméno Makedonie je součástí řeckého národního dědictví, a Řekové ho navíc používají k pojmenování části své země kolem města Soluň, takže ho už nemůže podle nich využívat nikdo jiný. Řecké vlády proto tak dlouho blokovaly vstup Makedonie do NATO a zahájení rozhovorů o jejím vstupu do EU, až Makedonce tímto „vydíráním“ donutily změnit název země na Severní Makedonie.

Názvy států jsou zkrátka hodně politickou věcí, a proto mnohdy podléhají politickým změnám.