Ondřej Kobza: Probuzení z letního spánku. Chlad je moje droga
Jako se někdo probudí po zimním spánku, tak já se probudil po spánku letním. V létě tak nějak přežívám. Nemám tolik energie. Asi jsem jako Kozoroh doma spíš v zimním období. To vedro je unavující.
Teď mi konečně začala sezóna na hradě Pirkštejn, který mám dlouhodobě pronajatý. Napustil jsem na nádvoří plechovou vanu a ráno tam lezu do mrazivé vody. To je asi rituální přelom, že začala ta lepší část roku. Ze sušičky se line vůně hub. Podobně jako mám u moře houpací vlnové sny, tak se mi teď ve spánku neustále objevují hnědé klobouky, které se derou ze zachumlané trávy.
Na chodbě voní ořechy v neckách. Některé ještě ve slupce, od které moc nejdou umýt ruce. Můj brašnář mi nabarvil ručně dělaný opasek právě v listech ořešáku. Zelí kvasí v zeláku na chodbě. Hruškový kompot je zavařen. Mihotavá petrolejka zasmraďuje kuchyň od petroleje. Kytky ve vázách jsem nahradil červenými bobulovitými větvičkami. Po půl roce je konečně slyšet slastné praskání polínek v kamnech. A odraz plamenů rozčeřuje stíny na klenbě. Konečně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
