Pavel Páral: Dotace mají krátké nohy. Na drahé energie vždycky doplatí daňoví poplatníci
Jakmile stát jednou začne něco dotovat, jen těžko a bolestně s tím přestává. Názorně to nyní vidíme na tzv. regulované složce ceny energií, tedy poplatky za distribuci, ztráty v síti, a především platby na obnovitelné zdroje, které rok a něco platil státní rozpočet za občany a firmy. Jejich návrat na účty za energii nyní vyvolává vášně. Elektřina místo aby konečně alespoň trochu zlevnila, zase zdraží. Většině sice jen maličko, ale některým více a pro firmy jde zřejmě o docela velkou ránu. Objevují se hlasy, že pro energeticky náročné provozy to může být likvidační. A v dotacích je tak nutné pokračovat, alespoň v případě firem.
Už utraceno
Dokonce je mnohým jasné, odkud lze vzít peníze. Přece z emisních povolenek. Z nich sice podle nové směrnice EU nelze dotovat staré soláry, které splácíme aktuálně, ale jen nové, nicméně směrnice platí až od letoška a Česko ji zatím nestačilo převést do domácí legislativy, a tudíž vlastně u nás neplatí, takže ještě rok bychom mohli ty povolenky používat ke snížení cen za energie.
Což o to. V příštím roce mají vynést osmdesát miliard korun, které zaplatí spotřebitelé v cenách té druhé, neregulované složky na účtech, tedy silové elektřiny. Bylo by jen spravedlivé jim alespoň část vrátit. Jenže těch osmdesát miliard již bylo utraceno. Půlka na další výdaje rozpočtu, tedy na důchody, platy státních zaměstnanců a různé státní investice, druhou sežerou jiné ekologické dotace. Především na nové soláry a větrníky, ale také na zateplování a rekonstrukci těch slavných domů po babičce.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
