Viliam Buchert: Rajchl a další podivíni české politiky se mohou vypařit, Fialova vláda se totiž zabíjí sama

Těžko říct, proč vláda postupuje tak, jak postupuje. Rozumět tomu není. Nejdříve to nahrávalo parlamentní opozici, k tomu pak přidali svá čísla všemožní političtí cirkusanti a dnes už jsou velmi zneklidněni i voliči vládních stran. Vnitřní stranické pnutí lze pak vysledovat zejména v ODS.

Dejme si jen několik příkladů.

Mistrem a současně ministrem neschopnosti je šéf rezortu průmyslu a obchodu Jozef Síkela. Dokdy ho nechá premiér Petr Fiala říkat věci, které pak neplatí? Fiala a Síkela nedávno tvrdili, že v příštím roce vzroste cena elektřiny o pár procent. Jenže ta cena se počítá z různých složek a ty budou rozhodně dražší. A nebude to dohromady o pár procent. Už dnes je elektřina v Česku dražší než jinde a činí to zemi postupně méně konkurenceschopnou. Síkela není člověkem na svém místě, ale premiér to nechce změnit. Bude proto zajímavé sledovat, kam kroky Síkely zamíří po vládním angažmá. To nám mnohé objasní. 

Válkovo chucpe

Dalším mužem zralým na výměnu je ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Ten mnohokrát vysvětloval národu, že „léky už budou“. Ovšem výpadky v některých případech pokračují. Dlouhá léta bylo také jasné, že systém, jak slouží zdravotnický personál v nemocnicích, je neúnosný. Nikdo se do řešení tak citlivé a finančně náročné věci ale nechtěl pouštět, až to nakonec „dopadlo“ na současnou vládu, a to i díky jejím zákonodárcům. 

Špatným politickým rozhodnutím od října začala platit novela, která zdvojnásobila rozsah dobrovolných přesčasů lékařů. Ti se proti tomu bouří, spojili to s požadavky na vyšší platy a od prosince někteří vypověděli přesčasy v nemocnicích. Jasná dohoda, co bude dál, zatím není. Ať si vláda i ministr Válek k tomu říkají, co chtějí, ale zdůvodnit pacientovi, že se dlouho plánovaná operace kvůli tomu odkládá, je politické chucpe.

Jurečkův šlendrián, Bekův slon v porcelánu

Bizarní je i působení ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. Nelze žádným způsobem omluvit, že těm, kteří na to mají nárok, stát nedokázal včas vyřídit a vyplatit důchody. Je to šlendrián a nezodpovědnost, za které je Jurečka přímo zodpovědný.

Jako slon v porcelánu si počíná i ministr školství Mikuláš Bek. Úředníci jeho ministerstva hovoří o tom, že věcem nerozumí, a když něco dělá, že si nenechá poradit. Navíc je politicky slabý. Sliby vlády, jak zvedne platy v sektoru vzdělávání, tak berou za své.

Velkým zklamáním je pak Fialova vláda pro podnikatele. Ti potřebují stabilní prostředí, a ne neustálé změny, které pak političtí mudrlanti přetváří v Poslanecké sněmovně v další změny. „Ve vládě není žádný národohospodář, který by měl jasné vize a řekl, co nás čeká a jak to chce stát dělat. Slyšíme jen prázdné fráze a vidíme neakční řízení,“ zní od majitelů firem a společností.

Lehká práce opozice

Za všechny problémy samozřejmě nemůže vláda, ale na to se v politice nehraje. Taková tvrzení na voliče nefungují. Bohužel, současným odrazem nedůvěry ve vládu je pak to, že české domácnosti už rok a půl omezují spotřebu, a to negativně ovlivňuje naše HDP. Chlácholení národní banky i vládní pětikoalice, že už přece brzy inflace podstatně klesne, je navíc zákazníkovi k ničemu. Ceny vystoupaly moc vysoko (proto spotřeba klesla), a i když už inflace bude malá, ceny to podstatně nesníží. Zůstanou na určité hladině. A opět se to připíše na vrub vlády, i kdyby za to nemohla. Pohled voličů je vždy jiný než makroekonomů.

Dlouho se říkalo, že vláda jen špatně některé věci komunikuje. Ano, to je pravda a zdá se, že na tom se nic nezmění. Stále více se ovšem zdá, že některé důležité problémy nejsou jen špatně komunikovány, ale jsou prostě dělány špatně.

Jistě, situace je nelehká, sešlo se dohromady několik krizí a vláda Petra Fialy se dostala pod velký tlak. Protestují zdravotníci, učitelé, odboráři, společnost je rozladěná a přestala věřit vládním autoritám. Bobtnající opozice má proto lehkou práci, stačí jen opakovat cokoli, co bude proti vládě. Ta jde takové kritice naproti svými nejasnými a málo razantními rozhodnutími a zabíjí se postupně sama. Vládní pětikoalice se u toho spoléhá na to, že nejsilnějším opozičníkem je pro většinu národa nepřijatelný Andrej Babiš. Ale i to se může jednou změnit. Pak už bude pád některých vládních stran nezastavitelný.