Cyril Höschl: České zdravotnictví trpí neúctou k času pacienta
Diskuse kolem lékařů a jejich problémů, jakož i kolem dostupnosti či náhrady léků, zaplňuje z velké míry zájem společnosti. Pacienti, zvláště pak starší, užívají řadu léků na souběžně probíhající onemocnění. Domnívám se, že vzájemná interakce mezi nimi není běžnou znalostí lékařů, a to jak obvodních, tak i jednotlivých specialistů. V minulosti byl učiněn pokus o tzv. zdravotní digitální knížku, která by zahrnovala komplexní informace o pacientovi. Tato snaha nebyla z nějakých důvodů realizována. Dnes s vývojem počítačové techniky, zvláště pak se zapojením AI, se jeví jako reálná. Taková centrální databáze by mohla být užitečnější než ztotožnění telefonního čísla s číslem bankovního účtu. Jiří Stručovský, Ledeč nad Sázavou
Již dlouhou dobu pozoruji, že dva největší nedostatky českého zdravotnictví jsou neúcta k času pacienta a plýtvání jeho tělními tekutinami, zejména krví. Pamatuji si na dobu, kdy moje těžce nemocná matka čekávala v onkologické ambulanci běžně pět až šest hodin a tomu jinak vlídnému personálu to bylo úplně jedno. Rovněž tak mohu vyletět z kůže, když po mně, kamkoli vkročím, chtějí cedit krev na další a další vyšetření, aniž jsou schopni si je sdílet a celý proces racionalizovat. Jednodušší než databáze je znovu vás napíchnout. Z nějakých záhadných důvodů se frontálním inovacím, o které si zdravotnictví přímo koleduje, sami lékaři brání.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
