Pavel Páral: Teď už by nám mělo být líp. Tedy nejspíš...
V Česku vládne blbá nálada, přesto už mnoho let se nedalo vyhlížet nový rok s takovým optimismem jako letos. Má to svůj logický důvod. Vývoj ekonomiky běží v cyklech. A čím jste hlouběji a hůř se daří, tím blíž je okamžik obratu a počátek vzestupu. Samozřejmě pod podmínkou, že nepřijde nějaká vnější katastrofa, třeba povodně, epidemie, válka nebo úplně scestná politická rozhodnutí, což nelze nikdy s jistotou vyloučit. A obzvláště v poslední době se s morovými ranami tak trochu roztrhl pytel. Ale snad už máme náš pech vybraný.
Inflace vyhasíná
Základ optimismu nám dává vývoj inflace, která přes dřívější četné pochyby o úspěšné taktice ČNB při jejím zvládání nezadržitelně spěje k mnohem přijatelnějším hodnotám, než jsme zažívali donedávna. Po odečtení statistických triků se započítáváním loňského úsporného tarifu a letošních stropů na ceny energií je momentálně meziroční inflace na 4,7 procenta a na počátku příštího roku se sesune někam ke třem procentům. Stoprocentně vyloučit překvapení samozřejmě nelze. Začátek roku je obdobím přeceňování a leden je pravidelně měsícem, kdy statistika zaznamenává největší skoky. Obchodní řetězce nás postrašily zvýšením cen potravin o deset procent, ale vzápětí začaly vehementně slibovat zlevnění. Ono zdražovat v povánoční době, kdy útraty tradičně klesají, protože lidé mají plné špajzy od svátků a sami jsou plni přesvědčení a odhodlání hubnout a nežrat, je sice vlhké obchodnické přání, ale většinou moc nevychází. Navíc koruna si trochu překvapivě drží stále dost vysokou hodnotu vůči jiným měnám a nákupy za hranicemi jsou už běžnou součástí konzumního způsobu života nejen v pohraničí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
