Martin Bartkovský: Na střelbu jsme nebyli připraveni. Zlo a strach ale nesmějí ve společnosti zvítězit
Ten den změnil navždy nejen Česko, ale i každého jednoho z nás. Ty obrázky jsme byli zvyklí vídat ze zahraničí, najednou se ta tragédie odehrála i u nás. Střelba na filozofické fakultě Univerzity Karlovy 21. prosince 2023 zastihla nepřipravenou zemi v předvánočním čase. Byl to útok na nás všechny. První se vzpamatovali policisté a zdravotníci, kteří díky perfektnímu a rychlému zásahu omezili už tak zbytečně velké ztráty na životech. Druzí byli politici, kteří s minimem exhibicionismu zvládli odkomunikovat vše potřebné. Až pak jsme to, bohužel, byli my novináři.
Zatímco v USA jsou v redakcích na podobné scénáře díky tragickým zkušenostem připraveni a mají podrobné manuály, jak o masové střelbě psát, v Česku si nikdo nic podobného nedokázal představit. Bezprostřední mediální pokrytí nebylo dobré a stala se řada přešlapů. I když jsme v Reflexu během prvních zpráv o tragédii zaujali jasný postoj, že nebudeme propagovat jméno ani podobu střelce či parazitovat na příbězích obětí a zraněných, cítím potřebu se vám čtenářům jako člen novinářské obce omluvit. A také vám vyjádřit obrovské poděkování za stovky zpráv, které jste nám za náš postoj vyslali na sociálních sítích.
V médiích se objevila řada věcí, jež by tam rozhodně být neměla. Udělala se spousta chyb. Za sebe beru události posledních prosincových dní jako obrovskou mediální školu, která nám může pomoci do budoucna lépe informovat o podobných tragédiích veřejnost tak, abychom netraumatizovali přeživší a nevytvářeli nové následovníky. Hranici, o čem a jak psát v případě takových neštěstí, kreslí každý z nás novinářů právě teď. Vedli jsme proto dlouhou debatu nad titulní stranou aktuálního Reflexu. Nakonec jsme zvolili puklé srdce, jež obsahuje prvky z loga filozofické fakulty. Ten obrázek jsem vyrobil a zveřejnil na redakčním Instagramu dvě hodiny po tragédii a nyní jej ve vytištěné podobě předkládáme vám jako naši obálku. Doplněnou pouze o tragické datum, protože žádná další slova nebyla potřeba. Symbol piety tak opisuje třítýdenní kruh smutku, který nejen řada z nás v redakci zažívá.
Truchlení ale pomalu končí. Zlomené srdce se musí pomalu zase slepit dohromady. Na tragickou událost a její oběti nikdy nezapomeneme, je ale potřeba začít se dívat do budoucnosti. Aby zlo a strach nezvítězily. S němým úžasem jsem sledoval, jak necelý den po incidentu ožily na sociálních sítích konspirační teorie o střelci, jež se mezi lidmi šíří dodnes. Ne náhodou pocházejí z prostředí proruských dezinformátorů, kteří už několik let drolí naši společnost. Právě na ně se chceme zaměřit a sledovat, kdo za nimi stojí a kdo je v Česku šíří. Je velmi znepokojivé, že se do tohoto obludného kola nesmyslů zapojují i někteří poslanci. V kontrastu toho je ale dobré mluvit o neuvěřitelné české štědrosti a dobročinnosti, kdy lidé během vánočních svátků vybrali mezi sebou desítky miliónů korun na pomoc jak pozůstalým po střelbě na fakultě, tak i pro těžce zkoušenou rodinu, již vrah obral o blízké v Klánovickém lese. I to dokazuje, že zlo a strach nezvítězí.
Velmi záhy po střelbě se také rozhořela debata o bezpečnosti na našich školách. Je s podivem, že nám covidová krize nedarovala jednotný informační nástroj, který by v případě podobných událostí umožnil varovat část lidí skrze jejich mobilní telefony, že se něco podobného děje v jejich okolí. Stejně tak se debatuje o tom, zda mají mít školy bezpečnostní rámy a jejich studenti procházet cvičeními, jak reagovat v podobných krizových situacích. Interní policejní vyšetřování ukáže, jak mohou policisté propříště svůj už tak učebnicový zákrok vylepšit a zda nevybavit prvosledové hlídky dlouhými zbraněmi či lepší balistickou ochranou. A v neposlední řadě se už nyní na sociálních sítích válčí o to, zda se má zbraňová legislativa v Česku zpřísnit, nebo naopak uvolnit. Na tato témata se zaměříme jak v aktuálním Reflexu, tak v budoucích vydáních.
I když jsou všechna tato témata legitimní a důležitá, je tu přece jen jedna debata, která by měla být všem ostatním nadřazena. A to, zda Česko dělá maximum v péči o duševní zdraví svých obyvatel. Je nejvyšší čas, aby toto téma přestalo být stigmatizováno, stalo se pro vládu prioritou a Češi zkrátka věděli, kdy, kde a jak si nechat pomoci, pokud je něco trápí. Je to naprosto zásadní oblast, jež pomůže prevenci i následkům a ovlivní všechny aspekty popsané výše. V žáru debat o zbraních, rámech, novinářské etice a bezpečnosti země jako takové nezapomínejme na prostý fakt, že dostatek kvalitně financovaných psychologů, psychiatrů a ochota lidí nechat si pomoci jsou klíč k tomu, aby se podobná neštěstí už nikdy neopakovala. A zlo a strach tak nemohly zvítězit.
Text vyšel tako jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
