Petr Havlík: Období bilancování a předsevzetí může být kdykoliv. Nečekejme až na příštího silvestra
Opakuje se to každý rok. Konec roku je obdobím bilancování toho právě uplynulého a zároveň obdobím předsevzetí pro rok následující. Bilancování pochází z latinského slova bilanx = dvojí miska. Bilance jako pojem znamená celkový přehled nebo výsledek nějaké činnosti. V obchodnickém názvosloví rozumíme bilancí číselnou rovnost dvou nebo více sum proti sobě.
Součástí bilance bývá i inventura, tedy inventarizace majetku a závazků. V přeneseném slova smyslu jde i o bilancování našich osobních závazků a skutků. Nová předsevzetí bývají logickou reakcí na fázi bilancování. Novoroční předsevzetí je taková pomyslná startovní čára, od které se můžeme odrazit a začít dělat něco jinak a lépe. Právě v těchto dnech přemýšlíme o tom, co bychom chtěli změnit, v čem se zlepšit, nebo naopak s čím přestat.
V předsevzetích bychom neměli mít „velké oči“. Svět kolem nás se nezmění. Každý osud je v nás. My jsme sami sobě osudem. Nesmíme se už předem bát neúspěchu. Svou proměnu bychom měli rozfázovat, začít s tvorbou nových návyků. Nová aktivita pro nás nesmí být nepříjemnou povinností. Nebojme se také oslovit své okolí. Mnohá předsevzetí se vztahují ke zdravému životnímu stylu. Chtěli bychom mít pevné zdraví a dost energie. Začít můžeme docela jednoduše. Stačí si ráno 15 minut zacvičit. To znamená vstát o 15 minut dříve. Protáhneme se, prodýcháme. Za 15 minut stihneme více než dvacet cviků. Můžeme si k tomu pustit hezkou muziku. Samozřejmostí je cvičení u otevřeného okna. Den se nám rozjasní. Teprve po cvičení si zasloužíme snídani. Když se z tohoto rituálu stane návyk, tak lehce překonáme stavy, kdy se nám opravdu nechce (a nejen cvičit).
Měli bychom přijmout to, že každý nový začátek je konec jiného předchozího začátku. Prostě změna je život. Samotná změna je impulsem k našemu zlepšení. Naše představy a sny se mohou stát skutečností, která překoná naše utápění se v příbězích z minulosti. Jinými slovy, když něco opravdu chceme, tak to dokážeme. Přítomný okamžik je prvním krokem k budoucnosti, které se nebudeme dopředu obávat. To je ta proměna v nás. Není důležité vždy a ve všem vyhrát, ale důležité je se nevzdat a nenechat se vnějším světem semlít. Vše, co děláme a budeme dělat, má takový význam, jaký tomu sami dáme.
Občas to slyšíme, že je někdo prý již starý na nějaké novoty, že to či ono kvůli něčemu již nejde nebo se to prý již nehodí. Téměř vždy jde o projev alibismu či okoralého pohodlí. Nikdy není pozdě na to, začít žít tak, abychom byli tím, kým bychom chtěli být. Bez ohledu na všechny minulé těžkosti a bolesti. Z minulosti bychom se měli učit, ale žít bychom měli přítomností. Novou sílu nám dodá víra a naděje v budoucnost. Objevíme v sobě novou odvahu, sílu myšlenky, trpělivost a vášeň. Může nám to přinést tolik potřebné světlo ve všech temnotách a chmurách. Mnohá předsevzetí nemívají dlouhého trvání. „Nezlomné“ odhodlání se časem někam vytratí. O čem to svědčí? Především o slabé vůli, ale také o možné nereálnosti naší projekce budoucnosti. Na každé práci je nejdůležitější začátek, takže pomalu a krok za krokem. Nečekejme s mega bilancí až na příštího silvestra, zkusme svou malou osobní bilanci každý večer, poznáme pak lépe své limity (a tím i sami sebe). A to vůbec není málo.
