Pavel Páral: Schodek loňského rozpočtu nenadchne, ale alespoň je hospodaření státu pod kontrolou
Výsledek hospodaření státu k 31. prosinci loňského roku je o šest a půl miliardy lepší než schválený rozpočet, který počítal s deficitem 295 miliard korun. Ministr financí Zbyněk Stanjura se může dmout pýchou a zaslouží si omluvu od všech, včetně autora tohoto textu, kteří v polovině roku při pohledu na drastický růst deficitu nevěřili, že je reálné rozpočet udržet bez dodatečných škrtů v rozsahu desítek miliard korun. A mýlili jsme se.
Ukazuje se, že rozpočtáři na ministerstvu svou práci stále umí a ministr jim oprávněně důvěřuje. Ministr si s bouřlivým vývojem poradil. Výpadek ve windfall dani nahradila vyšší dividenda z ČEZ a k tomu obří skok ve výnosu z daně právnických osob, tedy od podniků, jejichž zisky v inflačním roce 2022 trhaly rekordy a stát je dokázal odpovídajícím způsobem zkasírovat. Dělalo to 44,5 miliardy korun, což představuje o třetinu vyšší meziroční inkaso daně. Ale nad plán dali i zaměstnanci skoro šest miliard a živnostníci 2,7.
Stanjura dokázal i utahovat kohouty. Z celkových ušetřených téměř 43 miliard byla sice většina úsporou na dotacích k cenám energií, které byly nakonec nižší, než se na konci roku 2022 předpokládalo, ale krátily se i další útraty. Třeba na dotace do Státního zemědělského a intervenčního fondu o více než šest miliard nebo tři miliardy oproti schválenému rozpočtu se ušetřily na sociálních dávkách, ale kouzlilo se i na kapitálových výdajích.
Zvládnutí rozpočtového hospodaření v turbulentní realitě loňského roku je jistě dobrou zprávou, ale nemění to nic na tom, že stát stále utrácí vysoko nad své příjmy a ani konsolidační balíček na tom toho příliš nezmění. Nicméně pohled na tabulky loňských příjmů a výdajů je užitečný i proto, že ukazuje, kudy ta cesta nevede. Na první pohled zarazí propad příjmů ze spotřební daně z tabákových výrobků. Plán nebyl naplněn o skoro dvacet procent, což činí dvanáct miliard korun. Není to poprvé, už loni se vybralo pod plán, ale letos je to zdaleka nejvíce. Politiky oblíbené kasírování neřestí, proti kterému nikdo kromě postižených nic nemá, tak ukazuje své limity. Lidé už to prostě odmítají platit a neplatí. Ne, nepřestali kouřit, ale jezdí si pro cigarety a tabák za hranice a daní je Poláci a Němci, což je to, co jsme ani my nekuřáci rozhodně nechtěli. A od letoška daň zase stoupne. Dalo by se vsadit na to, že se vybere zase méně.
Druhou věcí je loňský výpadek na DPH. Skoro sedmnáct miliard je hodně. I zde jistě hrají roli čím dál častější nákupy v zahraničí, ale nejpodstatnější je šetření českých domácností, jejichž výdaje v těžké době logicky klesly. Letos by měly zase stoupat, ale podrážet je budou zcela zbytečné změny prosazené v rámci konsolidačního balíčku, které samy o sobě mají snížit výnosy DPH o nějakých pět miliard. Jen kvůli snížení sazeb na potraviny, které podle očekávání nikdo v peněžence nepocítí.
A tak i letos bude třeba v rozpočtu trochu kouzlit, aby to zase klaplo. Ve smršti trojích letošních voleb a očekávání těch nejdůležitějších v příštím roce se žádných zásadnějších změn k lepšímu hospodaření nedočkáme. Mimochodem by tomu tak bylo i s odvážnější vládou. A tak buďme rádi, když výsledek za loňský roku ukazuje, že volant vládních financí někdo pevně drží. Byť víme, že bychom mohli jet lepším směrem a rychleji.
