Bronzoví junioři nejsou náhoda. Dorůstá nová zlatá generace a proč vychovávají hokejisty lépe v zámoří?
Do závěrečné třetiny zápasu o bronz na hokejovém mistrovství světa hráčů do 20 let vstupovala česká reprezentace proti Finsku za stavu 3:5. O 20 minut později se ale po impozantním obratu na konečných 8:5 v göteborské hale Scandinavium radovali ze třetího místa právě čeští mladíci vedení trenérem Patrikem Augustou. Vedle letošního bronzu přivezli tuzemští hráči z juniorského šampionátu loni stříbrné medaile, ještě o rok dříve skončili čtvrtí. Roste Česku v Jiřím Kulichovi, Eduardu Šalém, Matyáši Šapovalivovi a dalších úspěšných mladících generace, která by se jednoho dne mohla přiblížit úspěchům Jágra a spol.?
Necelé dvě minuty dělily finské hokejisty od zisku bronzových medailí na mistrovství světa hráčů do 20 let. Minutu a padesát šest vteřin před koncem závěrečné třetiny nicméně Ondřej Becher srovnal a už o 15 vteřin později obránce Tomáš Hamara dělovkou ne nepodobné té Petra Svobody z vítězného Nagana poslal český výběr do vedení. Do prázdné branky se ještě trefil Dominik Rymon, hattrick rovněž do opuštěné klece zkompletoval Becher a nevídaný bronzový obrat byl na světě.
Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji se především v Kanadě a Spojených státech amerických těší mnohem většímu zájmu diváků i médií než seniorské šampionáty. Mistrovství hráčů do 20 let je zároveň považováno za vstupní bránu do velkého světa hokeje – a právě touto branou čeští mladíci v posledních několika letech prošli. V roce 2022 z toho ještě bylo čtvrté místo, loni už se po osmnáctiletém čekání na medaili slavili zisk stříbra, nejčerstvější pár hodin stará medaile ze šampionátu pořádaného ve švédském Göteborgu pak má bronzový odstín.
Čeští junioři v prvním zápase možná překvapivě vysoko ve federálním derby nestačili na Slovensko poměrem 2:6. Ve skupině pak porazili vysoko Norsko 8:1 a Švýcarsko 4:2, ale také podlehli USA 3:4 po nájezdech. Ve čtvrtfinále přetlačili favorizovanou Kanadu 3:2 gólem 11 vteřin před koncem zápasu. V semifinále pak Švédi poslali Augustův výběr do bojů o bronz po výsledku 2:5. Zisk medaile už byl popsán barvitě výše.
Kromě úvodní prohry se Slovenskem čeští junioři podlehli pouze dvěma týmům – Švédům a Američanům, shodou okolností oběma finalistům turnaje. Boj o zlato nakonec suverénně poměrem 6:2 ovládli Spojené státy. Nejlepší dva výběry letošního světového šampionátu do 20 let spojuje jedna stěžejní věc – extrémně propracovaná výchova mladých hokejistů, či spíše obecně sportovců. Každá ze zemí sází na trochu jiný systém.
V USA mají velkou tradici univerzitní sporty. Začátek vzájemné rivality ve veslování mezi Harvardovou a Yaleovou univerzitou se datuje do poloviny devatenáctého století. Během následujícího více než století a půl pak sportování na amerických univerzitách doslova nabobtnalo do na evropské poměry gigantických rozměrů. Stěžejní je organizace NCAA (National Collegiate Athletic Association), která pod sebe sdružuje přes tisíc škol a talentovaní sportovci mohou získat na daných univerzitách stipendia, prostřednictvím nichž se mohou naplno věnovat jak sportu, tak studiu.
Například z University of Michigan přijeli na mistrovství čtyři Američané, University of Minnesota dodala stejný počet budoucích vítězů, z Michigan State University dorazili dva členové amerického kádru (a také jeden Fin a Slovák). Americký systém sice samozřejmě těží z obrovského množství studentů, přesto nelze zpochybnit jeho propracovanost a nabízené podmínky pro sportující-studenty či studující-sportovce.
Ve Švédsku se dlouhodobě zaměřují na skloubení středoškolského studia a sportu – z toho byla ve skandinávské zemi vytvořena rozmanitá síť sportovních gymnázií, v nichž mohou mladí sportovci získat i výborné vzdělání.
V Česku ani jeden z výše popsaných systémů výchovy mladých sportovců (ve srovnatelné šíři) není. V tuzemsku každopádně za minulého režimu existovaly sportovní třídy pro děti ve věku od devíti do čtrnácti let a Tréninková střediska mládeže (TSM), která byla určená pro sportovce ve věku čtrnácti až osmnácti let. Propracovaný centrálně řízený systém byl po sametové revoluci zrušen, a ačkoliv se dnes především konkrétní oddíly navrací k jeho principům, nepodařilo se jej obnovit v někdejším rozsahu.
Z kádru bronzových medailistů jen pět hokejistů aktuálně hraje v Česku. Zbytek pak působí jak v kanadských juniorských soutěžích a ve zmiňovaných amerických univerzitních týmech, tak rovněž i ve Švédsku a Finsku, kapitán Jiří Kulich se pak z farmářského týmu snaží dostat o patro výš, do NHL. Trenér Patrik Augusta tak sice poskládal velice silný a konkurenceschopný tým s velkým charakterem, nicméně většina jeho členů v posledních letech vyrůstá a nabírá cenné zkušenosti mimo Česko. I tuzemské týmy se sice posouvají, centrální systém výchovy ovšem chybí.
Někdejší úspěchy české „dvacítky“ je potřeba ocenit a zdůraznit, že nejsou náhodné –české prostředí, které na řadu let usnulo na vavřínech, se po několikaletém spánku probralo a navrací se k tvrdé práci. Pakliže ale budeme chtít, aby se opakovaly úspěchy československé a české seniorské (nejen hokejové) reprezentace, nemůžeme se spoléhat, že nám sportovce (do)vychovají ostatní státy. Bez propracované výchovy to nebude možné (až na výjimky tvořené jednotlivci, okolo nichž ambiciózní rodiče vytvoří tým plný profesionálů). Protože ani z Jágra, Haška a dalších by se nestaly legendy, kdyby k tomu neměli adekvátní podmínky.
