Barbora Urbanová: Opravdu by muselo být znásilněno dítě nějaké celebrity, aby se něco změnilo?
Když jsme se ptaly, co všechno by se muselo stát, aby se v přístupu systému, který má chránit přeživší domácího a sexuálního násilí, něco změnilo, bylo nám řečeno jedním člověkem v kontaktu s velmi vysoce postavenými politiky, že by muselo být znásilněno dítě nějaké celebrity. To se fakt stalo, nelžeme. Když takhle přemýšlejí odpovědní lidé, vlastně se nedivíme, že žijeme v zemi, kde je o znásilněných dětech s naprostou samozřejmostí tvrzeno, že na ně čin „neměl naštěstí zásadní negativní dopad“. A vy si pak píšete s holkou, která leží na psychiatrii po dalším pokusu o sebevraždu.
Co chceme za iniciativu Pod svícnem říct: Tohle je náš denní chleba. A nepíšeme to proto, že si chceme stěžovat. Ne. Píšeme to proto, že těch případů je tolik, že můžeme pojmenovat zásadní problém: systém. Veřejnost má tendenci, a my jí to nevyčítáme, hledat toho jednoho jediného viníka. Ve zprávách, které nám od lidí chodí, jsme objevily slečnu, která posílala odkaz na web, kde se hodnotí soudci. A jestli prý je vhodné, aby tam toho soudce, který takhle rozhodl, ohodnotila špatně. „Pomůže to?“ ptala se.
Předně je potřeba říct, že často soudí celý senát, a nejedná se tak o rozhodnutí jednoho člověka. V případě jiném, než teď získal obrovskou mediální pozornost (tzv. případ dřevorubec z Brna, kdy výrok odvolacího Krajského soudu v Brně muži, jenž přes dva roky znásilňoval nevlastní, tou dobou nezletilou dceru, vydíral ji a psychicky týral, změnil trest tříletého pobytu ve vězení na podmínku.), jsme ale viděly selhání státní zástupkyně s tak obrovskými dopady, že lidem nebylo zatěžko poslat přes 600 tisíc korun do sbírky, kterou jsme na nový život tří přeživších vyhlásily. Jindy selže policie i přes všechna školení, která mají na rozdíl od soudců povinná. A vy jen bezmocně přihlížíte, jak ten systém do očí dívce, která leží se zlámanými končetinami a odraženou ledvinou v nemocnici, zpochybňuje celý její život.
Jsou to racionální otázky v iracionální situaci. To, co vzniká za „vztah“ mezi pachatelem a obětí v případě dlouhodobého domácího násilí, je natolik nepochopitelné a složité, že radíme jedno jediné: nesuďte. Nemáte všechny informace. Nejste v tom. Pomozte. Často stačí málo.
A tak je tu další případ, který popudil veřejnost, a dokonce i něco v systému. Máme poslaneckou interpelaci na ministra Blažka, zda nebyl porušen zákon. Novináře, kteří jsou v kontaktu s obětí a přináší její pohled na něco tak strašného, jako je znalecký posudek, který říká, že to na ní žádné trvalé následky nezanechalo. A výpověď matky. Mimochodem, tady je nutné zdůraznit, že přihlížející domácímu násilí by měli být systémem (i veřejností) považováni za oběti také. Prosím, nesuďme ji.
Místo toho aktivně vytvářejme prostředí, ve kterém se na všechny Elišky, Magdy, Heleny, Terky, Míši, ale i Filipy, Radky, Tomáše a další systém takovýmto způsobem nevykašle, nevcucne je do sebe a nevyplivne v ještě horším stavu, než v jakém do něj vstupovaly. Od toho tu, sakra práce, fakt není.
A mimochodem, taková poznámka na konec. Pokud se o to politici zajímat nebudou, budou umožňovat, aby se tyhle věci stále děly. Dokola a dokola. Díky aktivitě mnoha dobrých lidí se této konkrétní hrdince snažíme zajistit pomoc, třeba s bydlením, se službami advokáta nebo terapiemi. Změna se stane jenom tak, že to lidem přestane být jedno – ministrům, politikům, lidem v systému i veřejnosti. Držme si palce, aby takových případů nemuselo být ještě víc.
Autorka je spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem a poslankyně Parlamentu České republiky za hnutí STAN.
