Při vnímání holocaustu jsme odsouzeni k mlčení
O holocaustu je těžké přemýšlet, mluvit a psát. Při návštěvě Osvětimi či při sledování dobových dokumentů nenacházíme slova, klopíme zraky a mlčíme… Mísí se v nás pocity bolesti, rozhořčení a šokujícího údivu. Holocaust je termín pro naprosté zničení, masakr a úplné katastrofy, je odvozen z řeckého slova holokauston, což znamená zápalnou oběť nebo zničení ohněm. Někteří Židé preferují hebrejský termín šoa (zlo, nespravedlnost). Holocaust je připomínkou hromadného vyvražďování osob židovské národnosti. Stvořili jej němečtí nacisti, ale součástí hrůzných praktik nacistů byli i kolaboranti v mnoha zejména evropských zemích. Výsledkem je 6 milionů židovských obětí, z nichž asi polovina zahynula ve vyhlazovacích táborech, jsou to tisíce dodnes traumatizujících příběhů.
27. ledna si připomeneme 79. výročí osvobození koncentračního tábora v polské Osvětimi. 27. ledna 1945 asi v 15 hodin vstoupili do prostoru tábora vojáci Rudé armády. Na místě našli cca 7 tisíc vyhladovělých a umírajících vězňů. Všude kolem byly k vidění obrazy apokalyptické zkázy a zrůdnosti. 27. leden je Dnem památky obětí holocaustu. Utíkající nacisté se snažili zahladit stopy, ale marně. Vyhodili do povětří krematoria a vzali s sebou asi 60 tisíc vězňů. Naprostá většina z nich tento pochod smrti nepřežila. Židé jsou symbolem obětí 2. světové války. Stali se úhlavním nepřítelem německých nacistů. Proč? Důvodem nebyla jen do značné míry uměle stvořená rasová a náboženská nesnášenlivost, byla v tom i závist, která přerostla až k bezbřehé nenávisti.
Ideolog německého antisemitismu Joseph Goebbels se stal hlavním protižidovským štváčem. Útlak vůči Židům se stupňoval od pálení knih židovských autorů v roce 1933, přes křišťálovou noc v listopadu 1938 až po hromadné vyvražďování Židů v koncentračních táborech. V roce 1937 si do svých poznámek Goebbels napsal: „Židé musí opustit Německo a vlastně celou Evropu.“ Důsledkem křišťálové noci nebylo jen vypalování synagog, ale start neomezeného pogromu, jehož součástí bylo i zabavování židovského majetku. Základním nástrojem goebbelsovské propagandy byla lež. Jedna z nich tvrdila, že Židé vlastní až 20 % veškerého německého majetku, přestože jich je v populaci jen necelé procento. Nebyla to pravda, jednalo se jen o 0,9 až 1,6 %. Konstrukce nenávisti zafungovala, a to nejen v samotném Německu, ale i na obsazených a okupovaných územích, včetně protektorátu Čechy a Morava.
S nacistickým Německem spolupracovaly i velké nadnárodní společnosti (mnohé z nich jsou mocné i dnes), němečtí nacisté prali uloupené peníze a majetky přes neutrální švýcarské banky, nejasnou je dodnes i nestranná politika tehdejšího papeže Pia XII. Po válce byla souzena a odsouzena jen hrstka německých zločinců. S vrahy není možné mít slitování. To platilo tehdy a mělo by to platit i dnes. S teroristy není možné vyjednávat. Vědí to moc dobře i obyvatelé státu Izrael, který byl uznán nezávislým státem 14.5.1948. Židé bojují o svoji holou existenci od nepaměti. Mnohokráte byli vyhnáni ze své země zaslíbené. Izrael existuje jako jediná demokracie na Blízkém východě v arabském obklíčení.
Potřebné memento
Právě nyní je třeba si připomínat holocaust jako memento pro celé lidstvo. Je k nevíře, že právě teď zase sílí antisemitské projevy nejen v arabských zemích, ale i v prostoru, který sám sebe označuje za civilizační pásmo, které staví na hodnotách svobody a demokracie. Po zkušenostech z 2. sv. války bychom měli chápat reakci státu Izrael na události v příhraničních izraelských kibucech ze 7. října minulého roku. Ty hrůzy probouzejí nejtemnější vzpomínky na holocaust. I teď jde o projevy brutální neúcty k lidskému životu. Hrdlořezové z Hamásu se dopustili zločinů proti lidskosti. A připadají si jako vítězové, neboť stále drží v nelidských podmínkách desítky izraelských rukojmích jako živé štíty (doufejme, že živé). Další živé štíty představují Palestinci z Gazy. Nelze zaměňovat role oběti a viníka, následek a příčinu. Pokud dnes selže světové společenství tak otevírá brány zlu dokořán. V Íránu a jinde budou slavit, podobně jako jemenští Húsiové po útocích na lodi v Rudém moři či stoupenci libanonského Hizballáhu aj. Projevy verbální nenávisti dostaly 7. října 2023 úplně jinou dimenzi.
Zapalme prosím v sobotu 27. ledna svíčku za všechny oběti holocaustu i těch, kteří zahynuli na hranicích Izraele 7. října 2023.
P.S. Prosím tímto fotbalové rowdies pražské Sparty, aby již nevyřvávali výkřiky „jude Slávie“, čímž se snaží očernit jiný pražský klub. Neomlouvá je ani to, že nevědí, co činí. Projevy antisemitismu, rasismu a neonacismu jsou nejen hloupé, jsou i nebezpečné, ale hlavně jsou i nezákonné.
