Babišův „mocenský kartel“ aneb Proč ANO nemůže strávit prohru u Ústavního soudu
Hnutí ANO nainvestovalo do ústavní stížnosti kvůli jednorázově snížené valorizaci penzí příliš mnoho energie a vyvolaného očekávání. Ústavní soud však velkou většinou smetl jeho návrh ve všech bodech a navíc naznačil, s čím může opozice příště znovu narazit. O to dryáčničtější jsou její reakce.
Když loni v březnu podepsal prezident Petr Pavel novelu zákona o důchodovém pojištění, snižující červnovou mimořádnou valorizaci kvůli zhoršenému vývoji veřejných financí, varoval stínový premiér ANO Karel Havlíček před rizikem, že se bude muset vracet obrovské množství peněz.
Debakl „nejlepších právníků“
„Pokud uspějeme se stížností Ústavnímu soudu, očekávám, že padne vláda,“ věštil bývalý ministr. Ujišťoval, že hnutí ANO komunikuje s „nejlepšími ústavními právníky“. Není jasné, koho tím myslel, jelikož se ke konzultacím přihlásil jen Jan Kudrna, jenž často mediálně obhajuje kroky hnutí i v jiných sporech, naposledy o korespondenční volbu.
Žádné peníze se nevracejí, přičemž šlo o zhruba 20 miliard korun, vláda nepadla a soudě podle šíře debaklu je téměř jisté, že může zůstat v klidu, pokud budou stejní ústavní právníci hájit opozici i u dalších stížností.
Ústavní soud nevyhověl návrhu 71 poslanců ANO v žádném směru. Podle něj nebylo vyhlášení legislativní nouze protiústavní a odmítl i údajnou retroaktivitu zákona. K nelibosti opozičních stran se však vyjádřil mnohem šířeji.
Ústavní soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček uvedl, že neexistuje základní právo na trvalé zvyšování důchodů či kopírování růstu cen, a dodal: „Stát musí zohledňovat aktuální stav veřejných financí, aby neohrozil nárok budoucích generací na sociální pomoc od státu.“
Chceme vám do toho hodit vidle
„Stabilita a vyrovnanost státního rozpočtu a veřejných financí není jen politickým zájmem, nýbrž jde o právní povinnost státních orgánů. Stabilní a vyrovnané veřejné finance jsou přitom v zájmu zejména sociálně slabších a zranitelných osob, neboť právě tyto skupiny jsou nejvíce závislé na pomoci ze státního rozpočtu,“ konstatoval soud.
Stejně razantní bylo jeho vyjádření k obstrukcím. Připomněl, že napadený tisk byl projednáván pět dnů, přičemž 67 hodin čistého času bylo věnováno diskusi na plénu. Na výrocích opozičních lídrů ilustroval, že jim nešlo o věcnou diskusi, ale jen o obstrukci.
Tomio Okamura řečnil sedm hodin. „No ještě bych tady poznamenal, že já se samozřejmě hlásím k tomu, že obstruujeme tento zákon a že se snažíme vám do toho hodit vidle tak, aby to okradení důchodců vám neprošlo. Samozřejmě, že to tak je,“ přiznal.
Ústavní soud i na základě dalších podobných výroků učinil závěr, že parlamentní opozice neměla zájem o racionální diskurs. „Nelze tvrdit, že parlamentní opozici bylo odepřeno právo se k návrhu zákona vyjádřit z důvodu nedostatku času, když čas, který k tomu dostala, využívala ke zjevným obstrukcím,“ tvrdí Ústavní soud.
„Parlamentní menšina má právo na obstrukci, ale přehnaná obstrukce může být hodnocena i jako zneužití práva. Obstrukce proto nemají vést k paralýze legislativní činnosti Poslanecké sněmovny, neboť pak by většina – a to v rozporu s čl. 6 věty první Ústavy – nebyla s to prosadit svou vůli svobodným hlasováním,“ dodává Šimíček.
Kdo popírá právní stát?
To jsou ovšem závěry, které působí na oponenty jako červený hadr. Karel Havlíček už avizoval, že se nenechají Ústavním soudem „stavět do kouta, kde budou jen šoupat nohama“, a budou obstruovat dál.
Mohou, ale pravděpodobně znovu narazí, pokud si budou opět stěžovat na údajné krácení ústavních práv. Ústavní soud jistě reagoval i na skutečnost, že žádná opozice v polistopadové historii nezneužívala obstrukce tak často a masívně, jako ta současná.
Nezklamala ani Alena Schillerová. Rozhodnutí soudu prý respektuje, ale současně vyjádřila zklamání z toho, s jakou ochotou přijal „chatrnou a účelovou argumentaci vlády a s jakou lehkostí fakticky popřel základní demokratické principy právního státu“.
Jak reaguje na názor ústavních soudců, že stabilita veřejných financí je právní povinností státních orgánů? Absolutní ignorací. „V případě vládní odpovědnosti nastavíme takové podmínky, aby byla důchodcům kompenzována inflace v plném rozsahu,“ avizuje.
Schillerová dává najevo, že ji právní povinnost vyjádřená zákonem o rozpočtové odpovědnosti přijatým v době, kdy byl ministrem financí Andrej Babiš, nezajímá. Pro ANO je podružné, že shození zákona by si v horizontu dvaceti let vyžádalo 400 miliard korun, a že by to byl špatný signál i pro zahraniční instituce včetně ratingových agentur.
Soudce Urválek
Prohlášením z nejnižších pater politického suterénu se potom připomněla poslankyně ANO Berenika Peštová. „Když slyším odůvodnění soudce Šimíčka, nevím proč, ale vybavuje se mi proslov soudce Urválka,“ svěřila se na sociálních sítích.
Co ji tak rozlítilo? „Podstatou základního práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří je záruka důstojného života. To znamená spravedlivý a přiměřený důchod, nikoliv jeho automatické navyšování,“ citoval Šimíček z rozhodnutí soudu.
Co vedlo Peštovou k asociacím s komunistickým prokurátorem (nikoli soudcem) známým z období politických vražd v padesátých letech, ví jen ona sama. Vzala sice svoje slova po ostré kritice zpět, ale takové zkratové chování je za hranicí normality.
Totéž platí pro Babiše. Ve sněmovně předvedl další ze svých dadaistických tirád. Tentokrát citoval ze čtyřiceti článků, jejichž titulky chce zařadit na projednání mezi mimořádné body sněmovny (sic!).
Imaginární kartel
Jako první citoval z článku svých Lidových novin s titulkem „Baxův soud změnil vládnutí v Česku“. První navržený bod nazval „mocenský kartel“. Pokračuje tak v paranoidní teorii, že se proti ANO spikl celý polistopadový režim, teď už včetně Ústavního soudu.
Co závěrem? Pro populisty je stabilita veřejných financí jen abstraktní pojem. Dnes už útočí i na nejvyšší soudní autoritu a její nezávislost. A jak jsou na tom senioři?
Loni dosáhly průměrné penze historicky nejvyššího poměru 50 procent průměrné mzdy díky dvěma mimořádným valorizacím v roce 2022 a přes démonizovanou nižší mimořádnou valorizaci v loňském roce. Za Babišovy vlády se tento poměr pohyboval mezi 39 a 41 procenty. Silná slova o okrádání seniorů jsou hodně přitažená za vlasy.
