Stanislav Balík: Vládní úprava valorizace důchodů aneb Lekce, která vejde do dějin ústavního soudnictví
Nález Ústavního soudu, který koncem letošního ledna vyhlásil jeho místopředseda Vojtěch Šimíček, vejde do dějin našeho ústavního soudnictví. Zdaleka v něm totiž nešlo jen o to, jestli loni na jaře vládou prosazená úprava štědrého valorizačního mechanismu penzí platí, nebo ne. Ve hře byla celá řada obecnějších záležitostí.
Pro mě – jakožto neprávníka, ale politologa – jsou nejzajímavější dva momenty. První je ten, jakým způsobem se soud vypořádal s otázkou opozičních obstrukcí, které doprovázely nejen tento zákon. Právě v posledních dvou letech, při cirkusech pořádaných principály Babišem a Okamurou, vyvstala do popředí otázka, kde je hranice mezi právem parlamentní většiny vládnout a ohledem na menšinu. Ústavní soud nyní jasně řekl, že to, co Babiš, Okamura a jejich fámulové při obstrukcích provozují, má se svobodnou politickou soutěží a diskusí společného jen pramálo. Jinými slovy, že takto práce opozice vypadat nemá.
Ačkoli to tak nevypadá, je to jedno z nejdůležitějších konstatování Ústavního soudu, jehož posláním je chránit ústavnost. Tímto nálezem dává šanci, aby lidé do budoucna neztratili důvěru v Parlament jakožto klíčový institut svobodné společnosti. Soud argumentoval z pozice Babišem tolik vzývaného zdravého rozumu – řeční-li někdo desítky hodin o ničem, zdravý rozum nám říká, že si nemůže stěžovat, že neměl prostor na vyjádření.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
