Babiš považuje zařazení mezi „bakterie ruského světa“ za ohavnost. Může si za to sám
Andrej Babiš protestuje proti svému zařazení do seznamu „bakterií ruského světa“, zveřejněnému ukrajinským webem Texty. Tvrdí, že hnutí ANO od počátku stojí na straně Ukrajiny. Je to ale jako se vším, co říká a dělá. Se zjevnými rozpory a protimluvy se potýká i jeho podpora Ukrajiny.
Ukrajinský nezávislý web Texty letos podruhé zveřejnil seznam „bakterií ruského světa“. Zařadil sem 1600 lidí a 500 organizací z devatenácti evropských zemí, které považuje za proruské. Vybíral je podle údajů z otevřených zdrojů na základě stanovených kritérií, včetně jejich postojů k anexi Ukrajiny.
Ohavnost, hnus, ubohost
Aktualizovaný seznam obsahuje 136 subjektů z Česka, mezi nimi Andreje Babiše, Alenu Schillerovou a Radka Vondráčka z hnutí ANO. Octli se tak ve společnosti Tomia Okamury, Kateřiny Konečné, Jiřího Paroubka, Václava Klause, lídrů neparlamentních antisystémových hnutí a prokremelských dezinformačních webů.
Babiš figuruje po boku svých přátel Viktora Orbána a Roberta Fica a dalších evropských politiků, kteří projevují otevřenou empatii vůči zájmům Vladimira Putina a už nyní sázejí na porážku Ukrajiny. To se musí v Moskvě líbit.
Expremiér se důrazně ohradil. „Považuju to za mimořádnou ohavnost a hnus. Já i celé hnutí ANO od počátku války stojíme na straně Ukrajiny a podporujeme ji,“ uvedl. Server Texty je podle něj pochybný, ačkoli nasbíral řadu mezinárodních ocenění.
Ozvala se i Alena Schillerová. „Jako člověk i politik stojím od počátku na straně bránící se Ukrajiny,“ rozčilovala se a označila žebříček za naprosto ubohý. Jaká je realita?
Zpočátku ANO skutečně podporovalo kroky Fialovy vlády směřující anektované Ukrajině. Také je pravda, že hlasovalo pro balíčky „Lex Ukrajina“ určené na pomoc uprchlíkům a podpořilo výcvik tisíců ukrajinských vojáků na našem území.
Tím se liší od SPD, komunistů a společenství protiukrajinských aktivistů, kteří navenek hlásají, že nejsou proruští. Přitom se chovají tak, jak to vyhovuje scénářům Kremlu, včetně snahy drolit západní podporu Kyjevu.
Rozpory slov a činů
Populisté se ovšem řídí i jinými kritérii, než hlasováním v parlamentu. Zejména míněním potenciálních voličů, které chtějí oslovit. Anonistům proto nečiní žádný problém kdykoli popřít sami sebe a relativizovat, ne-li přímo negovat kroky, jimž předtím dali své hlasy. To platí i pro podporu Ukrajiny.
To se projevilo i v předvánoční debatě Petra Fialy a Andreje Babiše na Nově. Šéf ANO tu zopakoval dlouhodobou mantru nositelů kremelských narativů, kterou sám s oblibou používá, že „česká vláda se stará jen o Ukrajinu a kašle na naše lidi“. Čeští občané podle něj z toho nic nemají a vlastně na pomoc Ukrajině doplácejí.
Je to jen lživá demagogie, jelikož výdaje na běžence a příjmy z daní a vojenské pomoci Ukrajině jsou vyvážené, která slouží k jedinému: Oslabit veřejnou podporu Ukrajině a vrážet klín mezi české občany a ukrajinské uprchlíky.
Babiš výrazněji přitvrdil v prezidentské kampani, kde začal operovat s údajnou válečnou kartou svého protivníka Petra Pavla. Postavil se do jedné řady s „mírotvorci“, v jejichž pojetí znamená ukončení války potupné podvolení Ukrajiny Putinovi.
Už tehdy si výrazné změny rétoriky prezidentského kandidáta ve snaze získat hlasy protizápadně naladěných voličů loajálních k Rusku povšimla i ukrajinská média.
„V jeho rétorice se objevila teze, že pomoc Ukrajině už Česko přišla draho, a tak je načase se starat nejdřív o obyčejné Čechy, a teprve potom o Ukrajince,“ napsal v lednu 2023 ukrajinský server EP. Podobně referovala i agentura Ukrinform.
Nechceme Ukrajinu v EU
Babiš od té doby protiukrajinské nálady ještě stupňuje. Loni v listopadu kopíroval postoj staronového slovenského premiéra Roberta Fica, jenž se vyjádřil proti členství Ukrajiny v Evropské unii.
„To my nechceme, ti neplní žádné podmínky,“ přidal se šéf ANO. „Mimo jiné je to jedna z nejzkorumpovanějších zemí tady v blízkém okolí,“ zdůraznil, ačkoli je jasné, že celý asociační proces je během na delší trať a vyžaduje splnění řady podmínek.
Babiš se už krátce předtím vyslovil proti zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou, což nakonec v prosinci jednomyslně schválili unijní lídři včetně rebela Orbána.
V kritice Ukrajiny se ocitá i ve střetu zájmů. Loni v létě se přidal k boji agrární lobby proti dovozu levnějšího ukrajinského obilí a potravin. Jsou prý kontaminované a nekvalitní a požadovala jejich zákaz.
„Fandí ukrajinskému obilí, a to ukrajinské kuře se salmonelou, tomu také fandí,“ napadl majitel Agrofertu ve sněmovně ministra zemědělství Marka Výborného, přestože byl problém s ukrajinským dovozem značně zveličován a tvořil jen zlomek produkce na našem trhu.
Čemu se diví?
Může se potom Babiš divit tomu, jak je na něj nahlíženo nejen doma, ale i zpoza hranic? To samé platí pro Schillerovou, která v sobě náhle objevila zásadní oponentku modernizace české armády a horuje pro mír. Kdo by ho nechtěl?
Proč o něm představitelé ANO už dávno nejednají v Moskvě? Proč svých vřelých kontaktů nevyužije Radek Vondráček, jenž v roce 2018 jako předseda Poslanecké sněmovny navštívil Kreml a jednal s nejvyššími představiteli ruské Státní dumy?
Sešel se i s jejím předsedou Vjačeslavem Volodinem a předsedkyní Rady federace Valentinou Matvijenkovou, výraznou podporovatelkou anexe Krymu. Oba se octli na sankčním seznamu EU a USA, což Vondráčkovi tehdy nebránilo ohlásit oživení „velmi dobrých pracovních vztahů mezi oběma zeměmi“.
Jak se výše uvedené postoje slučují s deklarovanou podporou Ukrajiny, ví jen okruh Andreje Babiše. Tuší, že je pořád dost takových, kteří jim na tato ohavná divadélka skočí.
