Paroubkův pokus o návrat. Zase bude zvolen předsedou, zase projede volby a zase se po něm slehne zem
Jiří Paroubek se vrací. Někdejší předseda vlády se v sobotu pokusí o svůj – již několikátý – politický comeback. V jednom z hotelů na Václavském náměstí se totiž uskuteční mimořádný sjezd ČSSD, na kterém se bude ex-premiér ucházet o předsednický post v tomto subjektu. Ale pozor! Onou ČSSD není Česká strana sociálně demokratická, kterou Paroubek kdysi železnou rukou vedl, ale obskurní spolek zvaný Česká suverenita sociální demokracie. Samozřejmě není nijakou zvláštností, že Paroubkovy osobní ambice by byly či jsou malé. Realita je však odlišná a sobotní stranický dýchanek bude jen umělou bouří ve sklenici vody.
Punc vážnosti má této akci dodat promluva ex-prezidenta Miloše Zemana. Od projevu bývalé hlavy státu ale nelze očekávat nic nového. Zeman pojede ve svých kolejích, které si v bahýnku svého politického důchodu už dostatečně prohloubil a jejich hlavní pointou je snaha vylepšit svůj pošramocený obraz. Nepochybně zazní kritika vlády na všechny možné způsoby a vše doplní vychválení sebe sama a své moudrosti.
Ve stejném duchu se zřejmě ponese i promluva Jiřího Paroubka, který se pokusí vzkřísit svoji slávu z dob, kdy předsedal české vládě. Pro později narozené jen doplňme, že to bylo v letech 2005 až 2006. Pak nastal Paroubkův pozvolný mocenský pád, který vyvrcholil v roce 2010, když se po volbách do Poslanecké sněmovny (byť je vyhrál, ale byla to spíš taková nevýhra) poroučel z čela strany ČSSD. Poslanecký mandát si sice ponechal, ale ze své domovské strany odešel. Založil si novou trucstranu LEV 21 – Národní socialisté, kterou následně vedl. Jako její lídr s ní kandidoval i v předčasných sněmovních volbách na podzim 2013. Celá partaj utrpěla těžký debakl, když získala směšných 3843 (0,07 %) hlasů.
V následujících letech kandidoval do Evropského parlamentu i do Senátu a vždy to skončilo těžkým debaklem. Nyní se Paroubek, kterému se pro jeho politický styl přezdívalo „buldozer“, snaží o další návrat. Jednak se uchází o předsednický post v ČSSD a v červnu rovněž zabojuje o křeslo v Evropském parlamentu jako lídr uskupení Nespokojení.
Když Paroubek vedl Českou stranu sociálně demokratickou, nedala se mu upřít řada věcí. Byla to razance, průbojnost, velký tah na branku a schopnost vytáhnout klíčové téma a zmobilizovat pro něj hlasy veřejnosti. Jako první polistopadový premiér se však neštítil spolupracovat s komunisty, s nimiž prohlasovával zákony proti vůli svých koaličních partnerů. Jeho velikášský styl však brzy voliče odradil a znechutil a Paroubkova volební hvězda padla.
A jaký bude výsledek sobotního sjezdu „nové“ ČSSD. Paroubek bude nepochybně zvolen předsedou. Již potřetí ve svém životě. Společně se Zemanem si zanotují v kritice pravice a vlády. A tím to celé skončí. Nespokojení to ve volbách do Evropského parlamentu projedou na celé čáře a tentýž výsledek nastane, pokud se Paroukova ČSSD na podzim pokusí o nějakou kandidaturu v krajích či do Senátu. Do švestek tudíž bude Paroubka tu a tam někde vidět a média si ho pozvou, když budou potřebovat klacek na vládu. Pak zase zmizí v polozapomnění jako další šajby z jeho dávné éry. Nicméně v příštím roce jsou volby do Poslanecké sněmovny a člověk nikdy neví.
