Lenka Zlámalová: Z Německa utíkají peníze do zahraničí. Bude ho Česko následovat?
O kvalitě života i podmínek pro podnikání se nejvýrazněji hlasuje. Když odněkud lidé a peníze utíkají, země nemá valné vyhlídky na prosperitu. A peníze teď začínají ve velkém odcházet z Německa. Největší evropské ekonomiky, která je zároveň naším největším obchodním partnerem, na němž jsme závislí. Ale nejen to. Zároveň je pro nás, kdo máme stejně jako Němci ekonomiku postavenou na průmyslu, tato země jistým referenčním rámcem, ke kterému se tady mnoho lidí vztahuje.
A s Německem to v posledních měsících vůbec nevypadá dobře. Není to překvapivé. Jsou to všechno trendy, které už jsou nějakou dobu rozjeté. A jestli je na tom v této chvíli nějaká země v celé Evropské unii, pokud jde o stagnaci, jen o trochu lépe než my, jsou to Němci. Do budoucna mají ale ještě horší vyhlídky. Odchází odtud totiž výrazně více peněz než od nás. Odliv kapitálu je v poslední době nejvyšší ze všech zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD sdružující nejvyspělejší země světa.
Za první polovinu loňského roku odešly z Německa do zahraničí investice za 72 miliard eur (v přepočtu 1 846 miliard korun). V roce 2022 to za celý rok bylo 143 miliard eur (3 718 miliard korun). To je pro představu částka na úrovni skoro dvojnásobku příjmů českého státního rozpočtu. Pro srovnání: z Francie, která je druhou největší ekonomikou Evropské unie, v první polovině letošního roku odešly investice za 48 miliard eur. Tedy částka zhruba o třetinu nižší, jaká odtekla z Německa. Třeba z Itálie, která je ve velikosti ekonomiky evropskou trojkou, to bylo necelých devět miliard eur. U nás pouhých 338 milionů eur (8,7 miliardy korun).
To jsou peníze, které německé, francouzské nebo české firmy investovaly v zahraničí. Koupily si tam za ně podíly ve stávajících firmách nebo rozjížděly firmy nové.
To jsou čísla. A pak jsou příběhy, které realitu vykreslují ještě silněji. Vedle aut jsou symbolem silné německé průmyslové tradice domácí spotřebiče. Velká část těch nejdražších značek ledniček, praček, sušiček a kuchyňské techniky je německá. Miele, AEG, Siemens. Made in Germany v domácnosti platí za kvalitu. A právě nejdražší ze značek Miele s tradicí německé kvality starou 125 let se v minulých dnech rozhodla, že zemi definitivně opustí. Žádané pračky, myčky a jiné už se budou vyrábět jen v polské továrně v Ksawerówě. Část výroby už odjela k sousedům za lepšími podmínkami dříve. „To, co v současné době zažíváme, není dočasný propad ekonomiky, ale spíše trvalá změna rámcových podmínek, které jsou pro nás relevantní a kterým se musíme přizpůsobit,“ napsalo vedení Miele v interním dopise svým zaměstnancům.
Markus Miele v rozhovoru pro ekonomický deník Handesblatt řekl, že Německo bylo vždy zemí s vysokými platy. Ale nyní jsou i nejvyšší náklady na energie, daně, regulace a byrokracie. Politiky vyzývá, aby změnili energetiku tak, aby ceny výrazně klesly. Zároveň je podle něj potřeba snížit velmi vysoké daně a zcela zásadně osekat byrokracii. „Existuje příliš mnoho předpisů, které podnikání ztěžují, a někdy mu dokonce odporují. To omezuje naši schopnost inovovat,“ říká Miele k motivacím pro odchod z Německa.
Ceny energií jsou v Německu skutečně jedny z nejvyšších v Evropě kvůli regulacím a dotacím na obnovitelné zdroje. Celá Evropa má pak přesně z těchto důvodů výrazně vyšší ceny než Amerika. Především pro průmyslové země s vysokými platy, což je přesně případ Německa, to najednou přestává ekonomicky vycházet.
Podle dat o útěku peněz je vidět, že je tam situace horší než ve Francii nebo v Itálii.
My sdílíme neduhy Německa od drahé elektřiny po byrokracii. Peníze od nás zatím tak masivně neodtékají z jediného důvodu. Máme velmi levnou práci a firmy jsou tady právě kvůli tomu navzdory celé další zátěži schopny dosahovat nejvyšších zisků v Evropě. Tato výhoda ale bude padat s tím, jak platy porostou.
Jsme ve stejné pasti jako Německo. Když životní úroveň rychle poroste a firmy zároveň nezačnou nabízet věci s vyšší přidanou hodnotou, velmi rychle se dostaneme do jeho pozice. A budeme na tom ještě hůř, protože na rozdíl od Němců nemáme tolik tak silných vlastních značek typu Miele, jejichž výrobu bychom prostě vyvezli do zahraničí a zisky si přiváželi zpět domů.
Ten útěk peněz navíc pomalu začíná i od nás. Známý výrobce klavírů Petrof oznámil, že přemístí poprvé ve 160 let dlouhé historii výrobu do zahraničí. Konkrétně do Indonésie. „Dlouho jsme se této cestě bránili. Dokud to šlo a dokud bylo v Česku dobré podnikatelské prostředí. Náklady na pracovní sílu, která je zároveň stále méně kvalifikovaná, energie i materiály se ale podstatně zvýšily. Asijské konkurenci, která zvládne vyrábět výrazně levněji, už dokážeme jen stěží konkurovat,“ říká v rozhovoru pro E15 prezidentka firmy Zuzana Ceralová Petrofová. Mluví jako pan Miele.
Paní Petrofová je zároveň členkou Národní ekonomické rady vlády (NERV). Možná by mohla díky své pozici ministrům vlády Petra Fialy říct, po jak šikmé ploše jedeme a co je s tím potřeba urychleně dělat. Jestli nechceme spolu s Němci skončit jako „nemocní muži Evropy“.
Na závěr je důležité dodat, že z těch nejbohatších zemí Evropy od Švýcarska přes Dánsko po Irsko peníze navzdory vysokým platům neodtékají. Víc jich sem přichází, než odchází. Na rozdíl od Německa. Inspiraci je potřeba hledat jinde než u našeho upadajícího obchodního partnera.
