Pittsburgh velkolepě vyvěsil Jágrův dres. Takového sportovce už možná mít nebudeme, lze legendu kritizovat?
Jaromíru Jágrovi se v jeho prvním klubu NHL Pittsburghu Penguins v neděli večer dostalo největšího možného ocenění, jaké jakýkoliv hokejista ve slavné soutěži může získat – Pittsburgh jako teprve třetímu hráči historie klubu vyvěsil jeho dres ke stropu haly PPG Paints Arena. Nikdo tak už za Penguins nemůže v budoucnu nosit ikonickou „osmašedesátku“. Zaujala především pompéznost oslav, z nichž bylo patrné, jak moc si legendárného českého hokejisty v průmyslové metropoli váží. Ve stínu tohoto rozloučení vyvstává odvěká debata, zdali je především od českých fanoušků na místě tvrdá kritika směřující na Jágrovu hlavu.
Na úplný úvod je pro detailní představu, jak velké cti se nejslavnějšímu českému hokejistovi o uplynulém víkendu dostalo, potřeba se vrátit o dekádu a půl zpátky. V roce 2008 Jágr skončil ve svém třetím týmu NHL v New York Rangers a po osmnácti sezonách strávených v nejslavnější soutěži světa se upsal ruskému Avangardu Omsk.
Když se po třech sezonách rozhodl do Ameriky ještě v devětatřiceti letech vrátit, očekávalo se, že kariéru uzavře v Pittsburghu, v jehož dresu debutoval, vyhrál dva Stanley Cupy a celkově se za 11 sezon s tučňákem na dresu stal světovou hokejovou superstar. Jágr se ovšem dohodl s úhlavním pittsburským rivalem Philadelphií Flyers, což přirozeně na dost dlouho vyvolalo plno zlé krve u fanoušků Penguins.
Jágr včetně jednoho filadelfského roku zasáhl nakonec po návratu z Ruska ještě do dalších sedmi ročníků v dresech celkem šesti týmů. NHL hrál naposledy v sezoně 2017/18 za Calgary Flames a poté se vrátil do Kladna, které v té době už vlastnil. Pittsburgh ovšem i přes kaňku u filadelfského arcirivala na svou nezpochybnitelnou legendu nezanevřel.
Jen třem českým hokejistům – Dominiku Haškovi v Buffalo Sabres v lednu 2015, Milanu Hejdukovi v Colorado Avalanche v lednu 2018 a Patriku Eliášovi v New Jersey Devils v únoru 2018 – se před Jágrem dostalo té cti, že byl jejich dres vyvěšen ke stropu arén daných týmů, což je v severoamerické lize nejvyšší možné uznání. Přesto nebylo rozloučení ani s jednou ze zmiňovaných českých legend tak oslňující.
Starosta města Ed Gainey vyhlásil 18. únor (kdy byl Jágrův dres vyvěšen) dnem Jaromíra Jágra v celém Pittsburghu. Několik dní dlouhá rozlučka vyvrcholila slavnostním ceremoniálem, kam dorazila řada osobností pevně spjatých s historií amerického klubu nebo s kariérou samotného Jágra. Přítomen v aréně byl někdejší manažer Pittsburghu Craig Patrick, který Jágra před 34 lety do klubu draftoval, nechyběly české legendy Jiří Šlégr a Jiří Hrdina, dorazila i největší pittsburská ikona Mario Lemieux a celou slávu si nenechala ujít ani Jágrova maminka, která synovi v Pittsburghu prvních 10 let vytvářela zázemí.
Jágr si ve svém projevu dal záležet, aby vyjmenoval a individuálně poděkoval konkrétním spoluhráčům, personám a zkrátka všem, kdo mu pomáhali vybudovat jeho veleúspěšnou kariéru v dresu tučňáků. Osmnáct tisíc diváků rovněž pobavil zmínkou, že jeho přítelkyně Dominika je příliš mladá na to, aby si pamatovala, jak v devadesátých letech válel v černo-žlutém dresu Penguins. Na úplný závěr vyzdvihl své rodiče a do nebe pozdravil v předloňském listopadu zesnulého otce.
Česká legenda je druhým nejproduktivnějším hráčem historie NHL po patrně navždy nedostižném Waynu Gretzkym. Jágr navíc především v posledních letech kariéry oslňoval pracovní morálkou a dlouhověkostí – americká sportovní televize ESPN spočítala, že Jágr „sdílel led“ s 3 287 hokejisty z celkového počtu 8 510 hráčů, kteří v NHL strávili alespoň jednu sezonu, ať už se jednalo o základní část nebo play-off. To znamená, že se střetl s 38 procenty všech hráčů v historii NHL.
Sportovní nesmrtelnost mu musí uznat i ti nejzarytější odpůrci a je dost pravděpodobné, že dlouho a možná už nikdy ať už v hokeji či jiném sportu Česko takto dominantního sportovce mít nebude. A i když například současná nejzářivější česká hvězda v NHL David Pastrňák dělá všechno pro to, aby mu jednoho dne Boston Bruins rovněž pověsili dres ke stropu haly, bude muset ještě řadu let skvělými výkony usilovat o obdobný statut, jakému se těší Jágr.
Jágrovi nicméně i přes vše výše popsané (a možná i částečně kvůli výše popsanému) mnozí lidé především kvůli jeho činům mimo led nemohou přijít na jméno. Jelikož je kvůli svému postavení prakticky od začátku profesionální kariéry pod obrovským drobnohledem, kauzy a témata s ním spjatá řeší prakticky celé Česko.
Není tajemstvím, že svého času rád zašel do kasina, kde se mu ne vždy dařilo tak jako na ledě. Před pěti lety se hodně řešilo, když spolu s výpravou prezidenta Zemana coby ambasador hokeje odcestoval do komunistické Číny. Velkou vlnu kritiky sklidila jeho role v reklamě na Vodňanské kuře spolu s Andrejem Babišem, mnohými mu pak byly vyčítány právě sympatie k hnutí ANO. Před pár týdny se pak intenzivně řešila kauza, kdy Jágr coby vlastník Kladna angažoval slovenského brankáře Júlia Hudáčka, který předtím působil v ruské KHL výrazně podporující Putinův režim.
Část lidí striktně odděluje Jágrovy sportovní výkony s jeho působením mimo led, druhý tábor naopak na českého nejslavnějšího hokejistu klade ty nejvyšší morální nároky a žádá, aby se se svým obrovským společenským vlivem vyhýbal výše zmíněným kontroverzím. Můžeme každopádně po Jágrovi chtít, aby kromě fantastické sportovní kariéry působil i coby jakýsi morální maják české společnosti? To si musí zodpovědět každý z nás zvlášť.
