Jiří Sezemský: Dva roky války. Česko patří mezi tahouny pomoci Ukrajině proti Putinově agresi
Před dvěma lety napadl Putin svrchované území Ukrajiny. Nesmyslná válka si už vyžádala stovky tisíc obětí, nedozírné škody a její konec bohužel není na dohled. Jak v kulisách tohoto konfliktu obstála česká vláda a opozice? Jak se k němu postavili občané?
Málokdo před dvěma lety věřil, že je možné téměř osmdesát let po konci druhé světové války rozpoutat v Evropě tak ničivý válečný konflikt. Vládce Kremlu trpí paranoidními představami o existenčním ohrožení Ruska Západem. Usiluje o obnovení sféry ruského vlivu i za cenu flagrantního porušování mezinárodního práva.
Žádné Mnichovy
Putinova válka vedla ke zlomovému přehodnocení globálních vztahů. Západní země se dokázaly rychle vyvázat ze závislosti na ruských surovinách. Za své vzaly naivní představy, že je možné udržovat s Moskvou „rozumné“ diplomatické a obchodní vztahy.
Putinova agresivita a nevypočitatelnost tyto konstrukce ze dne na den zbourala a jejich stavitele odkázala do rolí užitečných idiotů. U nás se jí zhostili hned dva bývalí prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman, ale sekundovali jim mnozí evropští představitelé.
Stále platí, že o své budoucnosti musí rozhodnout samotní Ukrajinci. Nesmějí se opakovat další Mnichovy schovávané za hraběcí rady o „míru“, které v Evropě našly mluvčího v maďarském premiérovi Orbánovi.
Na opačném břehu stojí od počátku války Česká republika, která patří mezi hlavní podporovatele Ukrajiny. Není to jen projev solidarity s cíleně vyhlazovanou zemí, ale i historická zkušenost počínající zmíněným Mnichovem.
Zrada spojenců by jako tehdy vedla k posílení apetitu diktátora, který stejně jako Hitler nezná hranice svého impéria. Mnichov není jediným traumatem našich novodobých dějin. Sovětské okupaci Československa předcházelo dalších dvacet let totality v područí komunistů řízených poradci z Moskvy.
Historické zkušenosti
Historické zkušenosti s „říší zla“ vedly část východoevropských zemí k ostřejším postojům hned po invazi na Ukrajinu. Česko se zařadilo vedle Polska a Pobaltí, přičemž tento tábor zpočátku vedla Velká Británie.
To se projevilo krátce po zahájení válečných operací ruské armády. Když se nenaplnil Putinův kalkul, že Kyjev padne do dvou týdnů a prezident Zelenskyj prchne za hranice, navštívili hlavní město Ukrajiny premiér Petr Fiala společně s polskými a slovinskými protějšky Mateuszem Morawieckým a Janezem Janšou.
Tato cesta neměla jen symbolickou hodnotu, že část západních zemí stojí v těžkých chvílích za Ukrajinou. Přispěla i k posunu zpočátku váhavých postojů řady evropských vlád.
Česko tuto podporu následně projevilo humanitární a vojenskou pomocí. Patřilo k zemím prosazujícím co nejtvrdší protiruské sankce, přestože naše ekonomika patřila k nejzávislejším na ruských surovinách v Evropě.
Tato podpora nepolevuje ani dnes, kdy prezident Petr Pavel společně s vládou prosazují dodávky munice Ukrajině za 1,5 miliardy dolarů. Řada zemí už oznámila, že se bude podílet na jejich financování. Další vyjednávání bude následovat na summitu ve Francii.
Mýty kolem pomoci Ukrajině
Kolem pomoci Ukrajině kolují mýty. Neplatí dezinformace šířená odpůrci této podpory, že na ni doplácejí čeští občané. Za dva roky na ni bylo vynaloženo 47 miliard korun, avšak tyto výdaje jsou vyváženy stoupajícími příjmy z daní a odvodů, a technikou poskytnutou na modernizaci armády.
V Česku dnes pobývá 384 tisíc ukrajinských běženců, hlavně žen a dětí, což je nejvíce na počet obyvatel v Evropě. Málo se ví, že dnes pracují tři čtvrtiny z těch, kdo mohou pracovat. Z loňských dat vyplývá, že na odvodech a daních přinesli ukrajinští běženci do rozpočtu dvojnásobně víc, než jim stát vydal na sociálních dávkách. Počet příjemců dávek proti počátečnímu náporu v roce 2022 přitom výrazně klesá.
Nehledě na fakta a solidární aspekt pomoci je část veřejnosti manipulována nechutnou demagogií, že vláda na české občany kašle a stará se jen o Ukrajince.
Do čela tohoto proudu se postavil už v prezidentské kampani Andrej Babiš ve snaze lovit voliče mezi zhruba patnácti procenty populace zastávající ruské postoje k válce na Ukrajině. Od té doby protiukrajinskou kartu jen stupňuje.
Schizofrenie ANO
Tím se dostáváme k postojům opozice. Představitelé ANO trpí schizofrenií. Zpočátku podporovali kroky vlády, odsoudili ruskou invazi, hlasovali v parlamentu pro humanitární pomoc uprchlíkům a pro výcvik tisíců ukrajinských vojáků. Podpořili i navýšení výdajů na obranu na dvě procenta HDP v souladu se závazky vůči NATO.
Babišův problém spočívá v tom, že ve snaze nahnat voliče extremistických seskupení neváhá popírat sám sebe, včetně vlastního hlasování.
Z parlamentních stran kope nejotevřeněji za vstřícné vztahy s Moskvou Okamurovo hnutí SPD. Na rozdíl od ANO nehraje stínové hry a na rovinu si přeje vystoupení z NATO a Evropské unie.
Na stejném břehu je spleť nejrůznějších neparlamentních národoveckých iniciativ, jež vznikají, fúzují nebo zanikají jak na běžícím pásu. Patří sem proruští aktivisté typu Ladislava Vrabela, zástupci krajní levice v čele KSČM, ale i řada subjektů z opačného okraje politického spektra (PRO, Trikolora, okruh Institutu Václava Klause…).
Samostatnou kapitolou je bývalý prezident Miloš Zeman, jenž dlouho platil za čelného spojence Vladimira Putina v Evropě. Ten si jeho loajality příliš nevážil. Ještě týden před invazí měl Zeman zřejmě špatné noty a tvrdil, že by Rusové museli být blázni, aby se pouštěli do operace, která jim přinese více škody než užitku. „Pokud jde o americké tajné služby, je to jejich další blamáž,“ prognózoval.
Nakonec se ukázalo, že Rusové blázni jsou a blamáží skončila Zemanova prognóza. Po tomto osobním fiasku zatrpknul a od invaze se distancoval, jenže jeho obratu lze těžko uvěřit. O tom přesvědčil souzněním s těmi silami, které podporu Ukrajiny torpédují.
Šest miliard na sbírky
Závěrem lze vyzdvihnout úctyhodné chování části české veřejnosti. Češi za dva roky darovali šest miliard korun na humanitární pomoc a obranné prostředky věnované Ukrajině. Největší část 2,45 miliardy korun získala společnost Člověk v tísni, ale velmi úspěšné byly i další organizace a jednotlivci.
Nadační fond Dárek pro Putina Martina Ondráčka poslal na Ukrajinu zbraně za 670 milionů korun. V poslední době se hodně píše o herci Ondřeji Vetchém, jenž se podílel na kampani s cílem nakoupit deset tisíc dronů.
Oběma i jejich rodinám je vyhrožováno smrtí. Jen proto, že se stavějí za podporu Ukrajiny. A tomuto tlaku nečelí jediní. Putinova válka odkryla karty, kde kdo stojí a co všechno je dnes i do budoucna ve hře.
