Martin Bartkovský: Nechte to prokapat aneb Jak vám pořad Peče celá země zklidní celý víkend
Už dva měsíce vám na těchto řádcích přináším svůj pohled na politická témata. Řekl jsem si proto, že tento týden udělám výjimku. Stalo se toho v tuzemské i zahraniční politice opravdu hodně. Světoví lídři se scházeli kvůli situaci na Ukrajině, Robert Fico se přiklonil na stranu Ruska, Andrej Babiš se vyfotil na Instagram s kohoutem a prezident Petr Pavel vyskočil z letadla. S padákem. Já se rozhodl ale psát o něčem jiném. O mé tradiční sobotní mentální kotvě, kterou je pořad ČT Peče celá země.
Na začátek je třeba před závorku vytknout, že jsem příznivcem štíhlé České televize. Za mě by měla mít silné (regionální i světové) zpravodajství, publicisticky pokrývat spotřebitelská témata, vysílat pro národnostní a jazykové menšiny a ve sportu vysílat z těch okrajovějších akcí. Výrobu kriminálek, podcastu, seriálů a zábavných pořadů by zvládly dělat komerční stanice, jak to ostatně s mnohem menším rozpočtem dokazují. A ano, tím myslím i věčně diskutovanou soutěž StarDance. Vykouzlit ale pořad o pečení na sobotní prime time by, při vší úctě, Nova s Primou nedokázaly.
Peče celá země je sladká, nadýchaná tečka na konci týdne. Předchozí dny musím sledovat politiku, v neděli mě čekají debatní pořady. V pondělí je uzávěrka Reflexu. Mezitím si dovolím zvolnit, vypnout, neřešit. Nemyslet na války, které zrovna probíhají ve světě i na parlamentních chodbách. Sleduji skupinku mimořádně nadaných soutěžících, jak se týden co týden perou s úkoly od dvou profesionálních cukrářů. Nejsou vybráni na základě vzhledu, známosti nebo schopnosti dělat tzv. televizi, tedy pomlouvat ostatní a nabízet svým chováním šokující momenty do finálního sestřihu. Jsou prostě jen mimořádně dobří v pekařině a cukrařině. Nenajdete tu intriky, sledujete lidi z různých sociálních vrstev i širokého věkového rozptylu, jak si navzájem pomáhají.
Pořad Peče celá země není bez chyby. Infantilní herecké etudy dvojice moderátorů mají za úkol vyplnit čas, ale v programu nefungují. Zpomalí jeho tempo a nejsou ani vtipné, ani poučné. Některým divákům vadí specifický hlasový projev cukráře a porotce Josefa Maršálka. Nedá se mu ale upřít neuvěřitelná erudice, když okamžitě dokáže poznat, co udělal soutěžící špatně. Včetně třeba odhadu nesprávné teploty rozpouštění cukru nebo délky zpracování těsta. V tu chvíli působí jako respektovaný profesor fyziky a chemie zároveň. Jeho protikladem je Michaela Landová, která má sice perfektní a uklidňující hlasový projev, ale u hodnocení výrobků se omezí jen na to, že je to „chuťově příjemné“.
Díky pořadu se naučíte i novou terminologii. Zjistíte, že věci se lepí a zdobí isomaltem. Místo želatiny můžete použít agar, hmotu, kterou neznali ani někteří soutěžící. Mým nejoblíbenějším termínem je pak Maršálkovo „nechte to prokapat“. Označuje tím proces, kdy suchou buchtu zvláčníte likérem. Zatímco u kynutí si můžete pomoci robotem a zchladit můžete ledacos tzv. shockerem, prokapání vyžaduje čas. Je to pro mě definice víkendového zvolnění. Necháváte vámi věci jen tak prokapat, než se v pondělí vrhnete na práci se shockerem.
Troufám si tvrdit, že podobně jako já to má nejeden divák. Pořad Peče celá země sleduje pravidelně u obrazovek vice než 1,2 miliónu lidí a počty stále rostou. Pokud se ještě nepočítáte mezi ně, dejte mu šanci. Chystá se finále série a pak pauza, a kdo ví, zda bude ještě příležitost nechat sebou znovu věci jen tak prokapat.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
