Pavel Páral: Příběh o nízkých daních je tak nekonečný, jak je falešný. Stát nebude mít nikdy dost
Hledání příčin hlubokých deficitů veřejných financí a nedostatku peněz na cokoli státu libého je oblíbenou disciplínou tuzemských ekonomů z NERV a okolí. Tedy přesněji řečeno akademických ekonomů a pracovníků neziskovek fungujících významně z veřejných grantů. Jde o ekonomy dobře vzdělané a erudované, a tak to mívá hlavu a patu, leč z toho stále kouká ten zahradnický kozel. Stejně jako nyní zveřejněné další studie institutu IDEA o tom kterak hanebně málo podporují obecné blaho speciálně výnosy z příjmových daní a daní spotřebních.
Je to legitimní politicky levicový přístup vycházející z toho, že vyšší daně a vyšší výdaje činí společnost lepší a spravedlivější než naopak. Což lidi žijící z veřejných peněz považují za samozřejmé.
Navíc tzv. zrušení superhrubé mzdy, které nebylo ničím jiným než snížením daní z příjmu, leží v žaludku i méně politicky vyhraněným ekonomům.
Ti jsou alespoň schopni připustit starou pravdu, že stát spotřebuje veškeré peníze, které mu dáte, a pořád mu budou chybět. A úroveň veřejných služeb s tím, kolik se vybere na daních, ne vždy úplně souvisí.
Stačí porovnat vyspělé země. Porovnání OECD ukazuje, že v roce 2022 se poměr daní k HDP pohyboval od sedmnácti procent v Mexiku po 46,1 procenta ve Francii. A v letech 2021 až 2022 se průměrný poměr daní k HDP v zemích OECD snížil z 34,2 procent na 34,0 procent, přičemž Česko dle metodiky OECD bylo s 33,9 procenta fakticky na průměru vyspělých zemí. Více danily samozřejmě státy Skandinávie, Německo nebo Itálie, ale méně třeba Japonsko, Korea, Kanada, Austrálie a o USA či Švýcarsku nemluvě. Od roku 2022 u nás daňová kvóta mírně, ale přece narůstá. Naposledy konsolidačním balíčkem a mimořádným daním, díky nimž vybíráme na HDP prakticky totéž, co před oním údajně zhoubným zrušením superhrubé mzdy.
Mimochodem, nesnižovali jsme daně z příjmů sami. V roce 2022 došlo v Dánsku k největšímu poklesu daňové kvóty o pět a půl procentního bodu, a to především v důsledku poklesu příjmů z daně z příjmu.
U nás bychom si měli být vědomi, že i naše daň z mezd pomalu roste i bez zvyšování sazeb, protože normálním růstem průměrné mzdy se snižuje váha odpočitatelných položek a roste efektivní sazba daně, tedy to, co se nakonec doopravdy vybere.
A nízký výběr spotřebních daní, jimiž se naši akademici zabývají? Ten je typickým důsledkem příliš vysoké daně. Loni jsme vybrali jen na tabáku o dvanáct miliard méně, než jsme plánovali. Proč? Na to nemusíte mít titul z ekonomie. Když karton cigaret v Polsku je o tři až pět set levnější, je dost jednoduché spočítat, kolik za to pořídíte benzínu na nákupní výlet. A že vám chybí spotřební daně v rozpočtu? Koho to zajímá. Zlevněte cigára a nebudete prodělávat.
