Martin Bartkovský: Na co máme NATO? Na putinovské klauny
Ta scéna z filmu TO je naprosto ikonická. Zlý klaun vábí dítě k sobě do kanálu, a když se k němu malý kluk ve žluté pláštěnce skloní, omámí ho sladkými řečmi, ukousne mu ruku a stáhne ho k sobě do stoky. Stejně si počíná Vladimir Putin. V polarizovaném světě vábí na svou stále slábnoucí stranu populistické vůdce z celého světa. A když ti jeho volání vyslyší, stáhne je za sebou dolů do bahna.
Na rozdíl od knižního a filmového zabijáka Pennywise je ale přece jen za počínáním Vladimira Putina i něco „dobrého“. Spojuje západní svět tak, jak už se to dlouho nikomu nepodařilo. Dekády váhající Finsko a Švédsko se velice rychle připojily do NATO. A zatímco druhý jmenovaný severský stát je v Severoatlantické alianci něco málo přes pět dní, Česko tam už je pětadvacet let.
A i když se na přelomu devadesátých a nultých let možná chtělo říct, „k čemu je nám NATO, když jeho přirozená nemesis, tedy Varšavská smlouva, zanikla“, dnes můžeme celkem jasně prohlásit „zaplať pánbůh za ně“. Ačkoliv to Putinovi lidé prezentují tak, že právě rozšiřující se NATO provokuje Rusko k agresívním výpadům do okolních států, opak je pravdou. NATO tu stále je a posiluje právě kvůli Rusku. Je to, jako by násilník říkal, že si za to znásilněná oběť mohla sama, protože měla příliš vyzývavé šaty.
Vladimir Putin často vidí problémy v okolních státech. Většinou ale platí, že čím více vidíte problémy u všech kolem sebe, tím spíš je hlavní problém ve vás. Západní svět chybuje. Není dokonalý. Ale roste, poučuje se a vyvíjí se právě z oněch chyb. V Rusku se selhání nepřipouští. Chybující lidé vypadávají z oken, když chybuje režim, snaží se to zamaskovat dobyvačnou válkou. Náš svět je v tomhle zkrátka diametrálně odlišný, a pokud jste politik s ruským viděním světa v euroatlantickém prostoru, nedopadnete dobře. I když vám mohou některé volební průzkumy nahrávat. Skončíte jako dítě v kanálu ve filmu TO.
Momentálně se střet NATO vs. Rusko snaží Robert Fico převést na spor Česko vs. Slovensko. Žádný takový spor ale neexistuje. Pouze se česká vláda nechce bavit s putinovským klaunem. Jinak spolupráce mezi oběma zeměmi běží dál. Jak trefně poznamenal režisér Peter Bebjak na Českých lvech: „Slováci nejsou arogantní, nechtějí šířit nenávist a hoaxy, neadorují zločineckou velmoc. To jsou jen lidé, kteří nám teď vládnou. Slováci, kterých je víc, jsou citliví a chtějí bojovat za demokratické principy.“ Výsledek voleb na Slovensku byl velmi těsný. Stejně tak v roce 2021 v Česku. Mohlo to dopadnout tak i tak. Není proto fér strkat všechny obyvatele země pod Tatrami do pytle s vládou, která šíří konspirační teorie a objímá se s Lavrovem. Fico rozjel mnohem silnější vlak, než si asi dokázal představit, a neví, jestli brzdit, nebo přikládat pod kotlem, ze kterého ale pro svou zemi nic dobrého nevyloví.
I když je potřeba sledovat politický vývoj na východ od nás obezřetně, nemyslím si, že by nás v Česku čekal podobný scénář. Robert Fico má v Petru Pellegrinim svou béčkovou stranu. Jeho Hlas je takový „SMER pro lepší lidi“. Jinak hlasují identicky, jsou to prostě Ficovi poslanci. Andrej Babiš není Robert Fico. Jednak tu žádnou takovou B stranu nemá a také má v Evropské unii miliardové impérium. Zájem Roberta Fica je podojit slovenský stát a jeho instituce a ochránit sebe a svoje lidi před spravedlností. Babiš profituje z prozápadního orientování Evropy, ze silného NATO a klidné bezpečnostní situace. Na rozdíl od Fica není žádný Putinův klaun, i když tak občas mluví. Dělá to, protože chce vysát voliče neparlamentních stran i SPD. A dle průzkumů se mu to daří. My ostatní, kteří dohlédneme dál než za své vlastní zájmy, buďme rádi za to, že je Česko nejen 25, ale dokonce už 34 let bezpečnou zemí a že jí díky NATO bude i nadále. Strašidelným klaunům navzdory.
Text vyšel tako jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
